Každá matka nepochybně miluje své dítě a tráví s ním mnoho času. Na tom samozřejmě není nic špatného. Ovšem postupem času dítě přijde do věku, kdy by se mělo naučit, jak být samostatné a jejich rodiče by ho měli podporovat. Někdy je však zvyk na všudypřítomnost matky tak silný, že dítě odmítá jakékoli odloučení.
Jak takovou situaci řešit?
Separační úzkost
Okolo prvního roku dítěte se nejčastěji u dětí začne projevovat takzvaná separační úzkost. Mnoho z nich se v tomto věku skutečně fixuje zejména na matku, i když se kolem něj dosud vyskytovali babičky, tatínek, tetičky… na které bylo také zvyklé. Dítě odmítá být mimo dosah matky a odmítá také jakékoli náhrady v podobě náručí již zmíněných babiček nebo tatínka. Separační úzkost je poměrně častý jev a postupem věku většinou sám vymizí.
A bude hůř
Jak již bylo řečeno, separační úzkost časem vymizí. Co když je ale vaše dítě již starší a bez maminky nevydrží také ani vteřinu? Tady se musíte zamyslet nad tím, jaká je příčina.
Některé děti, zejména ty, které mají babičky daleko a příbuzenstva poskrovnu, nejsou zvyklé, aby u někoho přespávaly a dosud neznaly nic jiného, než máminu náruč, u těch je vysoká pravděpodobnost, že je to pro ně pouze nový pocit a časem se po nabraných zkušenostech, například při přespávání u kamarádů, situace sama napraví.
I v případě víkendových návštěv u babiček není nic neobvyklého, že dítě před usnutím pláče a dožaduje se maminky. Po ránu si na ni třeba ani nevzpomene.
Pak jsou ale tací, kteří takových situací využívají záměrně. Maminky je naučily, že jim jsou stále v patách a celý svět se točí okolo nich. V takových momentech se pak stává, že když chce jít maminka s kamarádkou do kina nebo na nákupy, dítě hystericky pláče, vzteká se nebo dokonce zvrací. Tady nastává problém, který je třeba řešit.
Někdy je to dokonce obráceně. Matky, které jsou závislé na svých dětech, touží po naprostém ovládání malé bytosti a mají snahu je vlastnit. Neumějí si bez nich představit existenci, stále jsou s nimi v kontaktu, když jsou děti od matky odděleny, stále si píší a volají a matka se neustále dožaduje informací o tom, co dítě dělá, s kým je, kde je a nakonec ho donutí, aby se raději vrátilo domů, nebo přijede ona za ním.
Mamahotel
Bohužel se někdy děti drží máminy sukně až do dospělosti. Velmi často je na vině samotná matka, která dítě nenaučila být samostatné. Je jim čtyřicet a stále bydlí s matkou, která jim vaří, pere, uklízí, řeší za ně vše možné a dospělé dítě stále chrání svými křídly. Z takové situace, se po takové době, dostává už jen těžko.
A stačí!
I ve výchově dětí existují hranice, které by se neměly překračovat. Děti nejsou plyšovými hračkami, které mačkáte před spaním v náruči a při cestách je balíte do kufru. Jsou to lidé, jako každý jiný a je třeba jim vštěpovat zkušenosti a to zejména takové, které z nich udělají zdravého, samostatného a sebevědomého člověka.
Buďte opatrní, ale důslední. Nenuťte dítě přespávat u kamarádů, když se na to necítí. Spíše jej posílejte na odpoledne k babičkám a lidem z rodiny, které dobře zná. Teprve tehdy, až si zvykne být v jiném prostředí přes den, můžete zkusit přespání.
Závislost dítěte na matce je velká zátěž a mnohdy je tím poznamenán i partnerský život. Je důležité, aby v takové situaci drželi všichni zajedno a naučili společně dítě samostatnosti.
Sledujte nás na sociálních sítích:
