Hádky, pláč a křik aneb Jak se chovat na dětském hřišti

Děti dovádění na hřišti milují, skluzavky a houpačky jsou pro ně stejným adrenalinem, jako pro nás skok padákem. I když vy jste možná již z věčného dětského skotačení a pištění unavení, pro vaše ratolesti je to prostě herní ráj. "Pečou" se tu koláče, stavějí hrady, šplhá se a houpe se až do nebe. Pro děti z velkých měst představují tyto herní plácky často jedinou možnost, jak se někde venku vyřádit. Všechny ty houpačky, skluzavky, kolotoče a prolézačky jsou pro vaše dítko nenahraditelnými trenažéry zručnosti a podporují fyzickou jejich aktivitu.

Kromě toho, že se vaše dítě protáhne a je na vzduchu, přichází také do kontaktu s ostatními dětmi a učí se tak sociální interakci. Dnešní hřiště můžete svým dětem přát a stejně tak dobře i závidět, když si vzpomenete, jak vypadaly herní plácky v dobách vašeho dětství. Ohyzdné (a často nebezpečné) kovové konstrukce na betonovém podkladu, obří kovové zeměkoule, vrzající staré houpačky a polorozbité skluzavky z umakartu. Současná moderní hřiště jsou pestrobarevná, bezpečná a systematicky podporují rozvíjení motorických dovedností malých dětí podle jejich věku a schopností. Čím je dítě větší, tím pestřejší je paleta jeho fyzických dovedností. Zdokonaluje si chůzi, lezení, šplhání, skákání i běh.

Na písku trénují děti sociální kontakt

Na všech atrakcích hřiště se děti chtě nechtě učí vycházet s jinými mrňaty. Pokud se sejde více prcků najednou, musí si dát navzájem přednost, neměli by se strkat a předbíhat menší děti. Cvičí si tak trpělivost a toleranci. Snad nejvíce „sociální“ oblastí je pískoviště. Vznikají tu první kamarádství, lásky a kooperační aliance. Pokud vám doma skřípe písek pod nohama a v koupelně to vypadá jako pláži, asi nejste moc nadšení z neustálého vysávání pískových nánosů. Ale děti písek a hraní si v písku milují. Jako materiál pro bábovkování a stavění hradů je písek prostě nenahraditelný. Samotný pohyb po pískovišti vyžaduje nemálo fyzické aktivity.

Batole, které „jede“ s autíčkem po písečném terénu, v jedné ruce drží autíčko a zároveň se sune kupředu, tak musí koordinovat své pohyby na nerovném a složitém terénu písku, který pod nohama „ujíždí“. Nabíráním písku na lopatku a sypáním do bábovek, kyblíků či na korbu nákladního auta se rozvíjí jemná motorika. Musí se naučit kooperaci a speciální techniku k výrobě správné konzistence písku pro stavbu a podobně. Malý pískomil tak zjišťuje, jak věci fungují, jak se v obtížném terénu pohybovat a trénuje se v obratnosti.

Dítě se musí naučit půjčovat hračky

Právě na pískovištích dochází k prvním konfliktům dítěte s okolním světem. Vysvětlujte drobečkovi, že hřiště jsou pro všechny děti a že se může o své hračky rozdělit s ostatními. Děti se tu učí půjčovat si navzájem své kyblíky, lopatky apod. Většinou se to neobejde bez křiku a hádek, ale časem i malé děti zjistí, že mnohem lépe se staví hrad, když si hračky budou půjčovat, než když se o ně za vydatného ječení budou prát. Vysvětlete potomkovi, že je mnohem efektivnější, když bude na stavbě hradu spolupracovat s ostatními dětmi a že tak bude moct využít i to skvělé nákladní auto svého kamaráda, když ho pěkně poprosí. Naučit se vycházet s ostatními dětmi a zároveň si umět bez křiku ubránit své je určitě jedna z velkých dovedností, které se potomek na pískovišti naučí. Každopádně své dítě povzbuzujte, aby se snažilo co nejvíce věcí nebo případných konfliktů zvládat samo. Takový přístup vede k rozvoji zdravé samostatnosti a k posílení důvěry dítěte ve své schopnosti.

Poučte dítě, jak se má chovat, spory si ale musí vyřešit samo

Dbejte na to, aby svými hrami váš potomek neohrožoval nebo neubližoval jiným, menším dětem. Pokud předbíhá a strká se, pěkně ho usměrněte, nechcete mít přece z dítěte neomaleného drzouna, kterého ostatní děti nebudou mít rádi. Na druhou stranu byste měli být dítěti na hřišti průvodcem, a ne dozorcem nebo věčným řešitelem dětských svárů. Tím potomkovi moc nepomůžete. Snažte se zajímat o to, s kým se kamarádí, jaké hračky ho baví a jak vychází s ostatními dětmi. Pokud si raději hraje samo, zkuste mu nabídnout při plácání bábovek pomocnou ruku a pochvalte ho, když se mu stavba povede. Pouštějte potomka jen na herní prvky, které odpovídají jeho věku, a zasahujte pouze v případě, že mu hrozí nějaké nebezpečí nebo si opravdu nedokáže samo poradit. Snažte se neodstrkovat vaše dítě od ostatních a podporujte ho v sociálních kontaktech s ostatními dětmi a nebojte se případných konfliktů mezi nimi. Pokud si děti fyzicky neubližují, měli by je rodiče nechat, aby si případné hádky mezi sebou vyřešily samy. Pokud chceme dětem ukázat, jak se situace řeší, je účinnější chválit je za správné chování, než je kárat za to nevhodné.

Také zvažte, čemu chcete naučit své dítě? Aby si hrálo jen se svými hračkami a nepůjčovalo si ani nepůjčovalo ostatním své věci? Nebo aby nebyly lakomé a podělily se nejen o prostor pískoviště ale i o své hračky? Jedno pravidlo platí téměř stoprocentně, že zvědavost a zvídavost vždy děti přivede k novým a neokoukaným věcem – tedy k hračkám těch druhých dětí. Naučit děti, jak si hračku slušně půjčit, jak s ní zacházet, když není jeho a kdy ji určitě musí vrátit, je pro život nepostradatelná dovednost.

Dbejte na bezpečí

A ještě pár rad na závěr, jak poznat, že vaše hřiště je bezpečné. Hřiště by mělo být označeno jako dětské hřiště a mělo by být oplocené. Přístupové cesty by neměly být zavaleny překážkami a měly by být kdykoliv přístupné. Zeptejte se správce hřiště, zda se prostory pravidelně uklízejí, kontrolují a případně opravují. Pro povrch by měly být zvoleny měkké materiály (písek, pryž, drť z kůry, dřevní štěpky apod.) a atrakce vyrobeny z trvanlivých materiálů s oblými hranami a nejeví známky koroze či nestability. Přesvědčte se, že jsou všechny herní prvky funkční a bez vážných závad, nikde netrčí hřebíky, šrouby či třísky. Písek v pískovišti musí být čistý, bez střepů, odpadků či plevele. Pískoviště by mělo být ještě zvlášť oploceno, aby na ně nemohli psi a další zvířata.