Občas si někteří rodiče stěžují, že jejich potomci nejsou tak samostatní, jako byli kdysi oni. Jenže ona to nebude tak docela chyba dnešních dětí. Nezávislost totiž u nich můžeme podpořit právě my – mámy a tátové. Jak na to?
Co znamená pro dítě volnost? Kde najít hranici mezi tím, že za ně děláme skoro všechno, a tím, že mu chceme jako rodiče pomoct?
„Samozřejmě vždy záleží na věku dítěte, ale pokud mu dovolíme rozhodovat i nést zodpovědnost za vlastní rozhodnutí, ulehčí to nám rodičům život a dítěti navíc prokážeme obrovskou službu,“ říká Štěpánka Štrougalová, maminka čtyř dětí a majitelka dětského klubu, která přidává pár nápadů, jak na to.
Já sám!
Každé batole má období, kdy chce vše vyzkoušet samo. Je to období, kdy my rodiče už máme úplnou alergii na slovní spojení „Já sám!“ Ale toto období, kdy dítě chce samo zkoumat a zjišťovat, je právě jasnou ukázkou toho, že je na cestu životem připraveno. Chce se učit, poznávat… Podporujme ho v tom. Ulehčíme si vzájemně život. Děti jsou šikovné a velmi samostatné bytosti. Věřme jim.
Nejdřív ponožky, potom kalhoty...
Už předškolní dítě si zvládne nachystat a uklidit oblečení. Ze začátku mu můžeme připravit jen část oblečení a nechat ho, aby si samo vybralo ke kalhotám triko a ponožky.
„Postupně už můžeme nechat vše na dítěti a nemusíme mu ještě ve třetí třídě připravovat hromádky, co na sebe. Ke kytičkovanému triku si holčička vezme proužkovanou sukni. Stačí položit dotaz, zda jí to k sobě ladí. Pokud ano, nic neřešme. Komu to vadí? Můžeme si pak někdy jindy zahrát hru, kdy budeme vyndávat a spojovat kusy oblečení a vzájemně si říkat, co se komu líbí, co k sobě krásně ladí,“ radí Štěpánka Štrougalová.
Čípak je to nepořádek?
Dítě něco rozsype? Vyleje? Vždyť se nic neděje. Ale není nutné, aby hned maminka přiskočila a vše uklidila. Najděme spolu s dítětem smetáček s lopatkou nebo hadr. Napřed společně a pak už může dítě samostatně dát vše do pořádku. Jasně. U skleněných střepů budeme asi opatrnější.
Kdy mít na výběr
K samostatnosti dítě dokážeme vést i obyčejnými větami. Není rozmazlování, když se dítěte zeptáme – dáš si chleba s medem, nebo se sýrem? Dítě si přece může říci, na co má jeho bříško chuť. A pokud zrovna nikam nespěcháme, nakrájíme dítěti i sobě chleba a až u stolu si ho každý sám namažeme.
Vaří celá rodina
Každé dítě chce pomáhat mamince v kuchyni. A velmi brzy pozná, zda mu svěřujeme „podřadné“ úkoly. Nenechá se ošálit větou: „Připrav talíře, příbory…“
Proč ho nenecháme obalit řízky? Proč mu nedáme škrabku? Ani nože se nebojme. Okurka či paprika se dají dobře nakrájet i jídelním nožem. Naše trpělivost záhy přinese růže. Vlastně oběd, který nám dítě samo připraví.
Kam patří špinavý talíř
Dojedlo se? Dítě rychle mizí od stolu? V dnešní době myček na nádobí už víceméně odpadlo povinně střídání sourozenců v mytí a utírání nádobí. Ale dítě by si mělo umět po sobě uklidit a vše uložit do myčky.
Balíme kufry
Jdeme ven? Plavat? Na lyže? Nechme dítě samostatně připravit, co se zabalí. A jenom případnými otázkami můžeme dítě navádět. A nebudeme mít hlad? Žízeň? Co budeme dělat, když si v lese odřeme koleno? Dítěti už samo dojde, že je ještě zapotřebí dobalit lékárnu a přihodit nějaké sušenky. Je velký rozdíl, zda naše věty jsou oznamovací nebo končí otazníkem.
Cestuje dítě na školku v přírodě? Ať si samo připraví oblečení a vše zabalí. My pak vše jenom zkontrolujme. Je nutné, aby dítě vědělo, jaké kousky oblečení s ním na výlet putují, a poznalo si je.
Jedeme na výlet!
Jsme někde na výletě? Nechme dítě, ať pomůže najít cestu zpět. Jak bude postupovat? Jak si poradí? Zapojí mozkové buňky a bude přemýšlet, nebo si pustí mobil a zadá si cestu do vyhledávače?
Odpovědnost za přešlapy
Nesnažme se za děti řešit všechny šarvátky a nepohody s kamarády, trenéry, učiteli. Je nutné, aby se dítě naučilo jednat a komunikovat. A je důležité, aby se naučilo rozpoznat, prožít a pracovat se smutkem, radostí, pohodou, ale i nepohodou.
Pro život pro něj bude přínosem, kdy se naučí věci pojmenovat, naučí se vyjednávat, ale také v některých situacích bude umět ustoupit, najít kompromis. A také zjistí, že se někdy spletlo, udělalo chybu a musí ji napravit. A pochopit, že k životu patří i omluva a odpuštění.
Sledujte nás na sociálních sítích:
