Netaktní paní učitelka, hrubí spolužáci, nešikovný přístup ze strany vychovatele, těžké učivo. Je toho hodně, co dítě musí ve škole zvládnout. Proto se maminkám za každých okolností hodí vědět, jak se zachovat, když je dítě po příchodu z výuky nesmírně smutné. I když vám to trhá srdce, zachovejte chladnou hlavu!
Každá maminka to zná. Když začne dítě chodit do školy, přichází vydařené a naopak méně oblíbené dny. Ještě než si váš potomek sedne do auta, víte, že je něco špatně. Kyselý výraz, smutek, rozčarování. Co je zase špatně? Je třeba naladit se na citlivou dětskou duši…
Laura Berman z Chicaga, sexuoložka, expertka na seznamování a rodinné vztahy v prvních chvílích radí zachovat chladnou hlavu. „Naše děti jsou neodmyslitelně závislé na náladách svých rodičů, takže zrcadlí to, co jejich matky a otcové vysílají do světa,“ popisuje odbornice na svém blogu s tím, že pokud budete nervózní, či začnete projevovat nelibost a rozčarování, úzkost dítěte se ztrojnásobuje! Je tedy nutné zůstat nohama na zemi a zároveň umožnit svému dítěti, aby bylo smutné.
Když rodič nezvládá nápor emocí
Pokud vám to dělá problém, nadechněte se, jděte se projít. (Irituje-li vás situace natolik, že se potřebujete vyloženě vyzuřit, postačí vám podle psychologů pouhých 60 vteřin – bez přítomnosti dítěte.)
Berte to tak, že máte emoční zralost a moudrost, kterými vaše dítě zatím nedisponuje. Připomeňte si, že smutek je zdravá, normální emoce a že se díky ní vašemu potomkovi rozvine charakter.
„Nezapomeňte, že špatný den může být nakonec o dost lepší, když ho spojíte s objetím, polibkem nebo vtipem. Dítě pochopí, že na určité věci není samo,“ dál radí Laura Berman a dodává, že je vždy lepší ptát se na neutrální otázky. „Jaký byl tvůj den?“ Dítě pak buď zareaguje, nebo odmítá odpovědět. Nenuťte ho a otázku nechte na později. A co dělat, pokud už víte, co se vlastně stalo?
Nikdo není dokonalý
Stále se snažte udržet si nadhled. Promluvte si s potomkem o tom, že i spolužáci, paní učitelky nebo školník, který dítěti vynadal za pozdní příchod, dělají chyby. A dávejte pozor na slova. Nic není černé nebo bílé. Nedělejte z jednoho účastníka incidentu oběť, z druhého utlačovatele.
Jako rodič totiž pomáháte psát slova vnitřního příběhu svého dítěte. To si na základě špatně vyloženého výkladu může myslet, že svět je nebezpečný nebo nelítostný. Právě kvůli tomu ještě víc znervózní. To nedovolte. Jděte příkladem, zachovejte klid. Obejměte svoji ratolest, popřípadě se domluvte na něčem, co dceři nebo synovi po prvotním hněvu nebo lítosti spraví náladu (věnujte čas, pozvěte na pohár). Vaši schopnost klidně se vypořádat s problémy dítě do budoucna bude považovat za přirozenou.
Sledujte nás na sociálních sítích:
