Pamatujeme si je z dětství. A nenáviděli jsme je k smrti. Ano, mluvíme o rodičovských frázích, které jsou takovým morem výchovy dětí. Nedávají vlastně smysl, všichni víme, že bychom je před dítětem neměli ani vyslovit. A přesto je opakujeme i svým potomkům.
Které to jsou?
„Přestaň okamžitě brečet!“
Ani dospělý nepřestane plakat na povel. Požadovat něco takového po dítěti je absurdní.
„Nemám tě rád/a, nechci tě!“
Uvědomujete si vůbec, jak strašné a kruté je takové tvrzení? Zvláště pro dítěte, pro kterého jste všechno na světě?
„Ještě ti přidám, abys měl/a proč brečet!“
Jenže vaše dítě už brečí, že, takže důvod asi má. Jinak by totiž – mezi námi – neplakalo.
„Takhle se chovají jen malé děti, tak přestaň!“
Snaha namluvit dítěti, že vlastně není dítě, a tak by se jako dítě nemělo chovat, je sice zajímavá, ale vlastně nedává moc smysl. Vždyť máte před sebou malé dítě!
„Nechej mě na pokoji!“
Ano, někdy rodič zatouží po pár minutách ticha, po chvilce, kterou by měl jen pro sebe. Ale upřímně, zařídit se to dá i jinak, než že budete dítě nevybíravě odhánět.
„Přestaň se mě pořád vyptávat!“
Mít neustále vedle sebe dítě, které má v zásobě nekonečné množství otázek úplně na všechno, je vyčerpávající. Ale pamatujte, že vaše odpovědi pomohou vašemu potomkovi lépe chápat svět, který ho obklopuje. A to za tu snahu a trpělivost stojí!
„Proč? Protože jsem to řekl/a!“
Upřímně, tohle je jedna z nejhloupějších odpovědí. Sice tím demonstrujete svou sílu, ale to je všechno. Rozhodně neukážete dítěti, jak důležité je prosazovat svou vůli argumenty.
Sledujte nás na sociálních sítích:
