„To já na své dítě nikdy křičet nebudu!“ Také jste si před tím, než jste se stali rodičem, tuhle větu opakovali a byli přesvědčeni, že vy přece nikdy při výchově neztratíte nervy a budete vyrovnanou maminkou/vyrovnaným tatínkem, kteří přece nikdy nezvednou na svého milovaného potomka hlas?
Jenže teď už děti máte a pomalu začínáte zjišťovat, že navzdory svým předsevzetím jste v některých situacích křiku blíž, než jste si kdy představovali.
Jak se ve vypjatých chvílích ovládnout a vyrovnat se se svým hněvem, abyste se neproměnili ve řvoucí saň, která si svou frustraci (nikoli neprávem, ale zcela zbytečně) vylije na svém potomkovi?
Co se vlastně děje
Ještě než se necháte ovládnout hněvem a přesvědčením, že vás dítě schválně pokouší a snaží se vás rozčílit, zkuste se zamyslet nad tím, co může stát za chováním vašeho potomka, které se evidentně liší od jeho běžného chování. Za „zlobením“ se totiž může skrývat nějaký problém, s nímž dítě bojuje.
Najděte si mantru
Pamatujete, jak vám maminka říkala, že než se rozčílíte, máte počítat do desíti? Pak vězte, že při výchově dětí to platí také. Najděte si nějakou mantru, kterou si budete opakovat (případně můžete skutečně počítat) a která vás uklidní. Předejdete tak zkratovitému jednání.
Buďte připraveni
Žijete sami se sebou už nějaký ten čas, a tak moc dobře víte, jaké situace vás dokáží „
vytočit“ doběla. A tak na ně buďte připraveni. Možná k vašemu vzteku přispívá, když jste například hladoví, rozmrzelí z práce, nemocní... A tak se v podobných chvílích vyhýbejte řešení jakýchkoli náročných situací, případně k nim přistupujte s největší opatrností. Ano, jde to. Jen je třeba sebe sama opravdu dobře znát a být si vědom svých slabostí.
Spoléhejte na svou empatii
Snažte se uvědomit si, že i dítě je jen člověk. A že všechny děti občas zlobí – vy jste ostatně nebyli výjimkou! Vzpomeňte si, kolikrát jste dokázali vytočit své rodiče, když jste byli malí. A udělali jste to snad schválně? Ne. I váš potomek může mít prostě špatný den. Takže než se pustíte do křiku a rozčilování, snažte se vcítit do jeho pocitů.
Myslete na sebe
Tohle je asi nejtěžší dodržet, ale k vyrovnané výchově patří i vyrovnaný rodič. A ten se z vás nejspíš nestane, pokud jste vystresovaní z práce, utahaní, nevyspalí... Právě tyto faktory ovlivňují naše chování a přispívají ke zkratovitému jednání v podobě křiku na děti. A tak myslete i na sebe a na svou duševní pohodu. Neděláte to jen pro sebe, ale i pro své nejmenší!
Sledujte nás na sociálních sítích:
