Čím dál více vědeckých prací dokazuje, že bílý cukr lidskému organismu nedělá vůbec dobře. Naopak. Jenže kde hledat alternativy, když člověk nechce používat chemická sladidla, o jejichž účincích na naše zdraví se už také popsala nejedna stránka?
Naše chuťové buňky toužící po „něčem sladkém“ může spolehlivě uspokojit několik alternativ cukru, které nám poskytuje Matka příroda. Ale i s nimi opatrně – stále platí, že i „zdravé cukry“ mají vysokou energetickou hodnotu, a tak při nadměrné konzumaci přispívají k obezitě, ale také vzniku cukrovky.
Po kterých přírodních „náhražkách“ cukru tedy můžete sáhnout?
Med
Začněme hned jednou z nejdéle používaných alternativ cukru. A také jednou z nejzdravějších, tedy co se obsahu vitaminů, minerálů a antioxidantů týče. Je možné ho používat v teplé i studené kuchyni (například v dezertech je místo cukru ideální).
Jen pozor, abyste nezapomněli na to, že počet kalorií v medu šplhá do závratných výšin, a to především díky vysokému obsahu fruktózy.
Melasa
Tahle temně hnědá, hustá tekutina vzniká při zpracování cukrové třtiny. Zjednodušeně řečeno je „odpadem“ při výrobě bílého cukru. Ovšem odpadem velmi výživným – obsahuje především spoustu minerálů (železo, hořčík, draslík a další).
Má mnohem výraznější chuť než například již zmíněný med, dokáže dodat moučníkům i dalším jídlům další, velmi zajímavý rozměr. Bohužel i melasa obsahuje spoustu fruktózy, a tak by jí člověk neměl konzumovat příliš mnoho.
Javorový sirup
Dlouho byl „výsadou“ především Kanady a Ameriky, kde je konzumován v závratném množství, ale jeho obliba stoupá už i u nás. Zlatavou barvou se podobá medu, má však trochu jinou chuť. Získává se svařením javorové mízy.
Kromě – na naše české poměry – vysoké ceny je i javorový sirup poměrně kalorický. Má nižší obsah fruktózy než zmíněný med, v drtivé většině je tvořen sacharózou. I s ním tedy opatrně (ostatně tak jako s cukrem obecně).
Agávový sirup
Poslední dobou také získává na oblibě, především proto, že je tak sladký, že ho nepotřebujete do jídla či nápojů přidávat velké množství. Ovšem v tom se samozřejmě skrývá i jisté riziko – sladký je totiž díky vysokému obsahu fruktózy, takže když to s ním přeženete, nejenže proměníte moučník na přeslazený pokrm, ale svému tělu dodáte obří množství kalorií. Kromě toho může sirup zvýšit hladinu cukru v krvi. Když s ním ale budete šetřit, není důvod k obavám.
Kukuřičný sirup
Je jednou z nejrozšířenějších alternativ bílého cukru, i když řada zastánců zdravé výživy zpochybňuje jeho přínos lidskému organismu. Poukazují na nízkou výživovou hodnostu (tedy z hlediska obsahu živin, kterými ve srovnání s jinými náhradami cukru právě neoplývá), ale také na skutečnost, že se velmi často vyrábí z geneticky modifikované kukuřice.
Rýžový sirup
A ještě jeden ze zástupců skupiny sirupů. Tento se získává vařením hnědé rýže – enzymy takto extrahované se poté přemění na cukr. Ani od něho nemůžete čekat žádné další výhody pro zdraví, neobsahuje prakticky žádné významné živiny. Na druhou stranu ale v sobě nemá ani fruktózu.
Cukr z kokosových palem
Tenhle cukr je na našem trhu stále ještě tak trochu nováčkem, ale jeho obliba postupně roste. Aby ne, svařená dehydratovaná (zjednodušeně řečeno) šťáva z kokosové palmy neobsahuje příliš fruktózy, zato ale poměrně dost draslíku a vitaminu C. Kalorický je ovšem prakticky stejně jako klasický cukr. Mimochodem, pečlivě při jeho nákupu čtěte etikety – někteří výrobci totiž palmový cukr dochucují třtinovým (což hledáte-li jeho alternativu, je něco, co nechcete).
Stévie
Výtažek z téhle nenápadné rostlinky znamenal téměř revoluci. Je sladký, ale obsahuje úplné minimum kalorií, je vhodný pro diabetiky. Stévie se prodává v mnoha formách (od tablet až po sušené listy), navíc si ji můžete pěstovat i doma a listy usušit. Některým lidem nicméně osobitá chuť stévie vadí, jde ale jen o zvyk.
Sledujte nás na sociálních sítích:
