Spánková deprivace a obezita jdou ruku v ruce. Nedostatek spánku vede k deprivaci mozku a ke změně hormonální sekrece. Krátkým spánkem stresované tělo pak nutí svou duši cpát se. Nejhorší situace je u osob, které spí méně než šest hodin denně. Ale za každou hodinu spánku méně zaplatí člověk následující den tím, že zkonzumuje o dvě stě kilokalorií energie více.
Vědci z Pensylvánské státní univerzity sledovali 342 dospívajících, u nichž si všímali délky spánku a stravovacích návyků. V průměru tito adolescenti spali sedm hodin denně, což je minimum vycházející z ideální lidské fyziologie. Osoby, které ale spaly o hodinu méně, konzumovaly následující den v průměru o dvě stovky kilokalorií více.
„Konzumace se zvýšila také o šest gramů tuku a dvaatřicet gramů sacharidů celkem,“ tvrdí vědci s tím, že to odpovídá lžičce másla a sto gramům těstovin.
Spánková deprivace také zvyšovala o šedesát až sto procent noční útoky na lednici. A zajímavé bylo rovněž jiné zjištění. Když byl dospívající zvyklý na sedm hodin spánku v noci, vykolejilo ho nejen to, že spal méně, ale také to, že spal déle.
„Podle našich dat nezáleží na tom, jak dlouho spíme, ale také na tom, zda spíme každou noc stejně dlouhou dobu,“ vysvětluje doktor Fan He z Pensylvánské státní univerzity.
Při nedostatku spánku, častém střídání nočních a denních směn a nestejné délce spánku mezi jednotlivými dny dochází k narušení rovnováhy hormonů leptinu a ghrelinu. Oba působí na lidskou chuť k jídlu. Zatímco leptin je hormonem sytosti a mozek ho vylučuje, když má energie dost a krevní cukr je stabilní, ghrelin naopak chuť k jídlu spouští, vylučuje se při prázdném žaludku a startuje pocit hladu. Při spánkové deprivaci mozek tvoří málo leptinu a naopak více ghrelinu.
Sledujte nás na sociálních sítích:
