Kdo chce hubnout, musí pořádně dýchat. Tvrdí to australští fyziologové, jimž se podařilo spočítat, že když člověk kupříkladu zhubne deset kilogramů tuku, osm z nich vyjde plícemi jako oxid uhličitý. Tělo rozloží mastné kyseliny na jednodušší triglyceridy, které buňky spálí a přemění na vodu a oxid uhličitý. Ten pak vydechujeme. Vysvětluje to také to, proč nejrychleji hubneme při aerobním cvičení, kdy je plicní ventilace nejintenzivnější.
„Více než osmdesát procent tělesného tuku opouští tělo prostřednictvím dýchání, což z plic činí primární orgán, jímž hubneme,“ tvrdí vědci z University of New South Wales.
Ti sledovali dráhu atomů z tukových zásob až po bod, kdy opouštějí tělo. Z deseti kilogramů oxidovaných triglyceridů (meziproduktů při spalování tuků) odchází plícemi jako oxid uhličitý 8,4 kilogramu. Zbývající 1,6 kilogramu připadá na vodu, která s krví odchází do ledvin, kde je filtrována a vyloučena s močí.
Australští vědci také spočítali, že na spálení deseti kilogramů tuku je potřeba téměř trojnásobná hmotnost kyslíku – devětadvacet kilogramů. Tuky jsou totiž tvořeny molekulami uhlíku, kyslíku a vodíku. Při spalování je potřeba tyto prvky – zvláště uhlík a vodík – složitými cestami převést na vdechovaný kyslík – proto hovoříme o oxidaci. Uhlík a vodík z deseti kilogramů tuku je potřeba navázat na devětadvacet kilogramů kyslíku (vdechovaného), z čehož vznikne osmadvacet kilogramů oxidu uhličitého a jedenáct kilogramů vody.
„Na biochemické úrovni to pro vědce není nic nového, tyto metabolické procesy jsou známy desítky let. Ale zatím nikoho nenapadlo tohle spočítat. Množství je naprosto logické, ale nás překvapila čísla, která odcházejí z těla,“ tvrdí autoři doktoři Ruben Meerman a Andrew Brown ze Sydney.
O vodu přichází člověk nejen s močí, ale také potem, slzami, slinami a dalšími tělesnými tekutinami.
Sledujte nás na sociálních sítích:
