Výše, rychleji, dále, okamžitě – v naší výkonnostní společnosti se zdá, jako by se naše sebehodnota měřila naší produktivitou. Proč je tato myšlenka absolutně toxická a jak nám dělá špatně?
Od dětství nás učí sahat ke hvězdám. Pokud chceme dojít v životě daleko, měli bychom si dát tu práci a nebát se přinést pár obětí. Nemít „úspěchy“, je známkou toho, že nemáme žádné ambice, a proto jsme bezcenní. Kde jsme jenom jako lidská rasa špatně zatočili, že se uchylujeme k tak nezdravému myšlení? Toxická produktivita je základním problémem naší společnosti založené na výkonu, se kterým musíme co nejrychleji bojovat. Proč je to tak nebezpečné a proč by mělo být zcela v pořádku nechtít se tímto patologickým vzorcem řídit?
Toxická produktivita hluboko v nás
Jak vy osobně definujete úspěch? Na rozdíl od vlastního štěstí ho často spojujeme s profesním postupem, finančním zabezpečením a dalšími hmotnými věcmi, které symbolizují naše milníky. Naproti tomu nedostatek úspěchu chápeme jako obávanou stagnaci.
Nestěhovat se, být spokojený se svým vlastním statem quo není vítáno – jak osobně, tak profesně. Člověk, který nemá ambice se dále rozvíjet a přebírat na sebe stále větší zodpovědnost, je k ničemu – a především neproduktivní. Dobrovolné přesčasy jsou dobrou formou, protože nás nakonec přivedou k našemu konečnému cíli.
Ale co když se nám to v naší současné situaci líbí a vůbec necítíme to nutkání usilovat o víc? Co když prostě nechceme nutně převzít větší zodpovědnost a jsme spokojeni se svým platem? Co když jsme spokojeni se svými životy a žijeme tak, jak jsou? Můžeme (nebo bychom měli) být vůbec šťastní, když netoužíme po neustálých změnách a nejen?
Odpověď je samozřejmě: ANO. Na rozdíl od toho, co je zakořeněno v naší společnosti, nemusíme honit povýšení za povýšením, abychom byli úspěšní a šťastní. Úspěch je pro každého jiný. Zatímco někteří mají sen vypracovat se na pozici generálního ředitele, jiní nacházejí osobní štěstí o pár úrovní níže nebo úplně někde jinde.
Toxická produktivita nebezpečná pro naše duševní zdraví
Přestože se všem tématům souvisejícím s duševním zdravím dostává stále větší pozornosti, stále jsme ochotni odložit pohodu pro naši kariéru. A to není vše: Někteří jdou dokonce tak daleko, že tvrdí, že fáze vyhoření a deprese jdou ruku v ruce s úspěchem. Pokud chcete dojít daleko, musíte podstoupit. Cože?! Žádné peníze ani pracovní pozice na světě nestojí za to, abyste riskovali své zdraví, fyzické i duševní. A přesto se ten pocit viny, kdy jen ležíme na gauči a nic neděláme, nedá popsat.
Kdy jste naposledy strávili víkend neděláním ničeho produktivního? Nestarali jste se o něco, co bylo na vašem to-do listu už dlouho? Necvičili jste, protože jste se cítili špatně, ale ve skutečnosti se vám do toho nechtělo? To přesně ukazuje, jak špatná je toxická produktivita. Zdravotní důsledky: úzkost, deprese a nespavost. A při tom všem se ptáme sami sebe: Tohle nás má dělat šťastnými?
Jak uniknout ze začarovaného kruhu
Je tu však jeden paprsek naděje. Konečně si uvědomujeme, na čem v životě opravdu záleží – a rozhodně to nejsou povýšení. Opravdu chceme být šťastní, a proto se stále více upřednostňujeme. Tím, že si stanovíme hranice, dokážeme se osvobodit od toxické produktivity. Nejsme na tomto světě, abychom pracovali 24/7. Proto je pevná pracovní doba prvořadá a konečná. Nejen naši kolegové a nadřízení, ale i my sami bychom ji měli dodržovat.
Dalším, neméně důležitým bodem je sebereflexe. Jděte do sebe a zeptejte se sami sebe: Proč cítíte potřebu být vždy produktivní? Proč si myslíte, že vaše sebeúcta pochází z vaší práce? Je důležité zkoumat své vlastní myšlenky a zpochybňovat je. Jedině tak můžeme utvářet svůj život podle vlastních hodnot a představ, aniž bychom se nechali vystavovat zbytečnému tlaku.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
