Herpes z líbání je realitou všedního dne

Orální herpes, známý také jako opary, je celosvětově jednou z nejčastějších sexuálně přenosných chorob. Ve skutečnosti až 80 % lidí v sobě herpes nosí, ale mnozí si to neuvědomují, přestože nemají vůbec žádné příznaky. Onemocnění se totiž po nákaze nemusí projevit hned, virus dokáže spočívat v tzv. latentní fázi (1).

Dva druhy, jeden problém  

Existují dva typy viru herpes simplex. Jedná se o orální herpes (HSV-1) a genitální herpes (HSV-2). HSV-1 i HSV-2 mohou způsobit genitální herpes, což znamená, že propuknutí obou typů virů je možné na penisu, vagíně, konečníku nebo v okolních oblastech. Platí tedy, že pokud člověk má HSV-1 a provozuje orální sex, může jej rozšířit na genitálie jiné osoby. HSV-2 se obecně šíří análním nebo vaginálním stykem, i když se může dostat i do úst. HSV-1 je obvykle přítomen na rtech a v oblasti úst, zatímco HSV-2 se obvykle nachází v oblasti genitálií (1, 2).

Přenos viru je velmi snadný

Herpes se šíří kontaktem kůže s kůží, slinami a tělními tekutinami. Vzhledem k tomu, že líbání zahrnuje přímý a často dlouhodobý kontakt kůže s kůží spolu se slinami, je přenos oparu velmi pravděpodobný, pokud je již jeden z partnerů infikován. Neexistují proto žádné polibky, které by byly více či méně riskantní než ty jiné, aspoň pokud jde o orální herpes (2).

Nejlepší způsob, jak orálnímu herpesu předejít, je nelíbat někoho s aktivním, viditelným ohniskem, které se projevuje zarudnutím oblasti rtů, svěděním, brněním, horečkou, bolestí a vřídky. Ale bez ohledu na aktivní nebo viditelné ohnisko je herpes virus vždy uvnitř infikované osoby, takže vám nikdo nikdy nezaručí, že se nenakazíte (2).

I nepatrný příznak, jako je brnění rtů, může znamenat, že se herpes virus vylučuje. Dobrou zprávou však je, že na neživých předmětech dlouho nevydrží. I když možná nebudete chtít sdílet svoje hrníčky nebo ručníky s někým nakaženým, skutečné riziko přenosu z neživých předmětů je poměrně nízké (2).

Jak je to s puchýři?

Puchýř naplněný tekutinou charakterizuje výtok z blistru, při poškrábání je pak možné krvácení. Po prasknutí puchýře se na vředu může začít vytvářet krusta. V této fázi se rána začíná hojit a měla by být ponechána co nejvíce v klidu, aby se zkrátila doba zotavení. Fáze puchýřů trvá 4–7 dní a fáze zotavení trvá kdekoli od jednoho do dvou týdnů. Ve většině případů lékaři doporučují antivirové krémy, které lze obvykle zakoupit bez lékařského předpisu. Spolu s nimi jsou vhodné teplé nebo studené obklady (3).

Zdroje: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK482197/, (2) www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK554427/, (3) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2602638/