Každá desátá žena trpí lipedémem. Jde však pouze o odhady, protože neexistují téměř žádné studie. A tím se dostáváme k problému – ačkoli v této zemi touto nemocí trpí zhruba půl milionu lidí, mnoho z nás o něm slyší poprvé. Postižení bojují nejen s téměř neznámým klinickým obrazem, ale také se stigmatizací ze strany společnosti, s předsudky a odmítáním.
Lipedém (1) je onemocnění podkoží, které postihuje téměř výhradně ženy. Metabolismus tuku neprobíhá správně a tukové buňky se nekontrolovatelně množí. Současně se ukládá tkáňový mok. Postiženým ženám se tvoří tukové záhyby na stehnech, bocích a hýždích. V některých případech tuk roste také na dolních končetinách a pažích. Na rozdíl od normální obezity zůstává u lipedému zbytek těla – jako jsou ruce a kotníky – štíhlý. Protože se mnoho pacientů může kvůli lipedému pohybovat pouze s bolestí, často se u nich rozvine také metabolická obezita.
Jedná se o chronické onemocnění, které se v průběhu života zhoršuje – buď velmi rychle, nebo po dobu mnoho let. Důležité je vědět, že lipedém je odolný vůči dietám a cvičení, takže s tím postižení nemohou nic dělat. Prvními příznaky jsou citlivost na tlak, zadržování vody a v postižených oblastech se rychle tvoří modřiny. Čím dále nemoc postupuje, tím více je kvalita života žen omezena – zvláště když je horko nebo dlouho stojí či sedí. V určité chvíli bolí každý pohyb a neustále vás provází tenzní bolest. Z dlouhodobého hlediska může nadváha vést k onemocněním kloubů, špatným polohám a potížím s chůzí – některé ženy dokonce končí na invalidním vozíku.
Přesné příčiny lipedému nebyly dosud definitivně prozkoumány. Vědci mají podezření, že lipedém je dědičný. Nemusí to nutně znamenat, že poruchu distribuce tuku má každá žena v rodině, někdy je postižena pouze jedna sestra nebo je nositelem nemoci otec. Zdá se, že lipedém také souvisí s hormony. První příznaky se často objevují po pubertě, ale někdy také po těhotenství nebo menopauze.
Co mohou lidé trpící lipedémem dělat?
Existují dvě možnosti léčby lipedému. Při konzervativní terapii se snaží čelit bolesti kompresním prádlem, fyzioterapií a lymfodrenáží. To však pomáhá pouze proti příznakům edému očních víček a může oddálit jeho progresi. Jediným způsobem, jak s nemocí dlouhodobě bojovat, je liposukce. Při této operaci se odsaje tuk, lymfatické cévy se opět zprůchodní a tlak se okamžitě uvolní. Poté pro mnohé začíná nový život, protože se mohou opět volně a bez bolesti pohybovat. Studie ukazují, že v 95 procentech případů se lipedém nevrátí. Háček je v tom, že jsou nutné dvě až čtyři operace a náklady se pohybují mezi 15 000 a 35 000 korun.
Často nepochopený a odsuzovaný
Důležitá je proto osvěta. Žijeme totiž ve společnosti diet a každý, kdo je tlustší, než je norma, je souzen a odsouzen, že se dost nesnaží a za situaci si může sám. Nevědomě označujeme lidi trpící bolestivou nemocí za neukázněné. Všechny výroky, předsudky a dobře míněné rady na hubnutí zanechávají škody na duši postižených. Snaží se zhubnout, aby se vešli do tabulek a u mnohých se tak rozvine porucha příjmu potravy. Co by pomohlo? Pokud bychom ve společnosti akceptovali i jiné tělesné tvary. A nesuďme každého, koho jsme jen zahlédli na ulici.
Zdroj: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK573066/ - celý článek
Sledujte nás na sociálních sítích:
