Stárnutí není prokletí

V pubertě se nám všichni třicetiletí zdáli „strašně staří“. Když bylo třicet nám, ukázalo se, že jsme stále ti nedospělí puberťáci. Na druhou stranu nás netrápily už testy a zkoušení, nebo jak získat ty super džíny. Ne že bychom byli bez starostí, jen se ty starosti mění – časem, našimi prioritami a životními touhami.

Že někdo nestále touží zastavit čas nebo se vrátit do mládí, může pramenit z toho, že si věci z minulosti pamatujeme růžovější, než ve skutečnosti byly a do budoucnosti, která je nám neznámá, se díváme s hrůzou… Zjistili jsme, že stárnutí není prokletí, ale může být dokonce požehnáním.

Už se nebojíte, že o něco přijdete

V sobotu večer doma? Ano, prosím. Přemýšleli jste, co by se stalo, kdybyste nedorazili na párty? Nebo kdybyste se neoblékli „nejlépe“? My už odpověď známe – nic. A tak teď už děláme jen to, co opravdu chceme.

Víte, co můžete…

… a co ne. A je to v pořádku, protože už víte, že nemusíte a nemůžete vědět všechno. S každým rokem životních zkušeností se zvyšuje sebevědomí – a to je opravdu velmi dobrý důvod, proč se na to těšit.

Víte, co nechcete

Některé věci možná umíte, ale nechcete je dělat. Čím jsme starší, tím jasnější jsou nám naše limity. V mládí je možná nedržíme tak pevně, ale časem si uvědomíme, že se vůbec nic nestane, když si za nimi budeme stát. Naopak – naučíme se říkat NE a zjistíme, že svět tím nekončí.

Víte, že se nemůžete zavděčit všem – a ani se o to nesnažíte

Když už je řeč o konci světa… Jednoho dne si uvědomíte, že ve snaze potěšit každého a být tu pro všechny, jste po celou tu dobu zapomínali na jednu osobu – na sebe. A jak stárneme, stále více přemýšlíme o uspokojení především svých vlastních potřeb.

Zdroj: názory autora, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5906725/, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6304477/