Těhotenství může být tím nejkrásnějším obdobím života ženy, ale nelze popřít, že je taky velmi náročné. Fyzicky a kolikrát i psychicky. Poporodní blues nebo také splín se týká až 80 procent žen. Ale co tatínkové? Jak právě oni vnímají příchod na svět nového člena rodiny? Jsou na tom téměř stejně jako jejich partnerky. Špatně!
V souvislosti s těhotenstvím se hodně mluví o problémech jako je inkontinence, špatný spánek, nevolnosti či nezvladatelné chutě na sladké nebo kyselé. Všechno se to týká nastávajících maminek, z nichž některé z nich krátce po porodu (i v příštích měsících po něm) postihuje poporodní deprese. Ovšem nejsou samy. I tatínkové ke splínům pojícím se k čerstvě narozeným miminkům mají co říct.
Problém, o kterém se příliš nemluví
Deprese u otců je ve skutečnosti relativně častým jevem. Postihuje něco mezi 2 % a 25 % mužů! Objevuje se přitom již během partnerčina těhotenství, nebo do jednoho roku po narození potomka. Podle pediatrů se tato míra dokonce zvyšuje souběžně s tím, když psychicky trpí matka novorozeněte. Pak je velmi pravděpodobné, že poporodní blues žena „přenese“ na svoji drahou polovičku. V první řadě však muži trpí sami o sobě. Proč?
Rizikové faktory pro vznik
Pánové se se změnou ve svém životě musí vyrovnat stejně jako ženy. Často je děsí představa, co všechno budou muset dítěti obětovat. Nové požadavky a povinnosti již během partnerčina těhotenství je obírají o klid, pohodu i soukromí. Přítelkyně či manželka má navíc jiné starosti, než se muži věnovat, takže je narušena emocionální blízkost. Když se k tomu všemu přidá radikální úbytek intimity, nedostatek sociální podpory nebo pomoci od rodiny a přátel, finanční problémy, starosti o budoucnost, práci či bydlení, na muže dosedne tíseň.
Už nejsme jen my dva
Dotyčný si přijde jako páté kolo u vozu, dostavuje se u něj frustrace a deprese, která o sobě dává vědět podrážděností, impulzivitou a pocitem neschopnosti najít potěšení v běžných věcech. „Výběr kočárku? Malování dětského pokoje? Díky, nechci!“ S tím, jak se úzkost prohlubuje, mění se nálada nastávajícího otce i vůči nenarozenému plodu. Ta ovlivňuje jeho pozdější interakci s potomkem a chuť, tedy spíš nechuť, vytvořit si s miminkem pouto.
V krajních případech hrozí i násilí
Bohužel, taky je statisticky dokázáno, že otcové v depresi se častěji zapojují do užívání návykových látek a domácího násilí. Některé výzkumy zároveň naznačují, že tatínkovo poporodní blues v raném dětském životě miminka vystavuje dítě riziku zpoždění ve vývoji.
Proto včasné rozpoznání potíží nahrává brzkému zlepšení stavu a léčbě, ať už s pomocí psychologa nebo psychiatra, který postiženému může předepsat vhodné léky a terapii a doporučit komunitní podporu. V první řadě je však nutné o pocitech mluvit a nemyslet si, že muž si nemůže dovolit selhání. Přiznání problému je polovinou úspěchu.
Sledujte nás na sociálních sítích:
