Sociální izolace je pro sociální druh živočicha, jímž je člověk, zhoubná. Působí negativně na jeho psychiku, což se pak překládá v různých projevech jako zdravotní neduhy ve fyzickém těle. V posledním roce musí kvůli karanténě snášet izolaci velká část populace. Neurologové z Massachusetts přitom prokázali, že jejich mozek hladoví po sociálním kontaktu stejně jako hladoví po jídle osoba, která nemá přístup k potravinám.
Sociální izolace
Stačí deset hodin sociální izolace a lidský mozek začne reagovat na fotky blízkých či společnosti stejně jako mozek člověka, kterému bylo na deset hodin upřeno veškeré jídlo.
„Osamění a hlad vyvolávají v mozku velmi podobné reakce. Lidé prahnou po společnosti, když jsou sociálně izolovaní, třeba během karantény, téměř stejným způsobem, jako hladový člověk touží po jídle,“ tvrdí neurologové z Massachusetts Institute of Technology, kteří to prokázali pomocí snímacích technologií mozku.
Z experimentů vyplývá, že lidé už po deseti hodinách v izolaci nejenže chtějí společnost, ale také projevují zvýšenou mozkovou aktivitu a reakce při sledování obrázků společenského dění.
„Po izolaci se lidé cítí osaměle a touží po interakcích s jinými lidmi. Oblasti středního mozku projevují výběrovou aktivaci k impulzům v podobě jídla po hladovění a k impulzům sociálním po izolaci. Naše výsledky podporují intuitivní domněnky, že akutní izolace způsobuje touhu po společnosti, což je podobné hladu po hladovění,“ uvedla autorka experimentálního výzkumu doktorka Livia Tomovová z Massachusetts Institute of Technology.
Chronická izolace je nepezpečná pro zdraví
Zatímco akutní izolace má jen malý vliv na zdraví člověka, chronická je velmi nebezpečná a vyvolává řadu onemocnění. Člověk ale může být sociálně izolován i uprostřed společnosti. Třeba stárnoucí člověk obklopen cizími mladými lidmi, s nimiž si nerozumí apod.
Sledujte nás na sociálních sítích:
