Vědci z Austrálie a Spojeného království testovali produkty trhů s mořskými rybami a mořskými plody. Nakoupili několik různých produktů moře na různých trzích a analyzovali je na obsah mikroplastů. Plastové částice – nejčastěji polyetylen a PVC – obsahovaly úplně všechny zakoupené produkty. Nejhůře na tom byly sardinky. V každé bylo plastů velikosti asi zrnka rýže.
Nejméně plastů obsahovali hlavonožci (chobotnice, olihně, krakatice), na gram tkáně to bylo 0,04 miligramu plastu, následovaly krevety s 0,07 mg na gram tkáně, ústřice 0,1 mg, krabi 0,3 mg a nejhůře na tom byly sardinky 2,9 mg na gram tkáně.
„S každou porcí chobotnice nebo ústřice do sebe dostaneme 0,7 miligramu plastů, s každou sardinkou třicet miligramů,“ tvrdí autorka studie doktorka Francisca Ribeiro.
Oblíbené sardinky
Sardinky jsou dravé ryby stojící výše v potravním řetězci, je tedy jasné, že se v jejich tělech plasty kumulují více než v tělech jiných mořských živočichů. Každopádně jsou důkazem, že požívání mikroplastů vede k jejich průniku do těla a kumulaci v tkáních. To samé se tedy zřejmě děje u člověka. Plasty ale můžou uvolňovat do tkání látky, které mají podobné účinky jako hormony. Jaký vliv to tedy bude mít na zdraví lidí, napovědí další roky našich životů.
Z výzkumu také vyplývá, že obsah plastů v tkáních mořských živočichů se liší nejen mezidruhově, ale také mezi jedinci jednoho druhu. Jinými slovy jedinci žijící v oblastech s vyšším výskytem mikroplastů jich do těla dostanou více než ti, kteří žijí v čistším prostředí.
Nevyhazujte odpadky do přírody
Mikroplasty se do půdy a vody dostávají z textilních vláken (akryl, nylon), z vysoce hustého polyetylenu (plastové lahve a tašky) či z rozložitelného polylaktidu. Polyetylen vysoké hustoty přitom v půdě snižuje pH (okyseluje půdu), polylaktid brzdí růst travin a spolu s nylonem a akrylem tlumí klíčivost travních semen.
Sledujte nás na sociálních sítích:
