Hyperventilace krok za krokem

Akutní stres a velké rozrušení působí na každého jinak. Zrychlené dýchání je jen jednou z mnoha možných projevů. Ve výjimečných případech ale dochází až k hyperventilaci. Ta má potom za následek malátnost a pocity na omdlení.

Jak poznáte hyperventilaci?

Vzhledem k tomu, že při hyperventilaci se velmi silně napínají svaly v oblasti břicha, mají postižení často pocit nedostatku vzduchu. Tím vzniká úzkostný pocit a člověka se zmocňuje panika. Dýchání je hluboké a stále rychlejší. Tělo je zásobeno tolik kyslíkem, že ho není schopné využít. Dochází k předýchání, které překysličuje krev a má vliv na krevní tok. Typické příznaky jsou brnění a chvění  rtů, rukou a nohou, náhlá ztráta sluchu, mozek reaguje bolestí hlavy a závratěmi, které mohou vést až ke ztrátě vědomí. Protože je zrychleným dýcháním narušena látková výměna, dochází také ke svalovým křečím.

Příčiny

Obvykle má hyperventilace psychické příčiny. Objevuje se hlavně při silném rozrušení, stresu, nervozitě, velkém rozčilení a panice. Medicínsky se tento stav nazývá panická ataka. Může být ale i přehnanou reakcí na různá onemocnění – například při nádorech, zánětech mozkových blan, infarktech, poraněních lebky, otravách nebo infekčních onemocněních.

První pomoc

Nejdůležitější je člověka postiženého hyperventilací uklidnit a pokusit se převzít kontrolu nad jeho dýcháním. Postižený by se měl soustředit na svůj dech, nadechovat se otevřenými ústy a vydechovat velmi pomalu nosem. Zároveň by měl zkusit dýchat více do břicha než do hrudního koše. K tomu může pomoci papírový sáček. Nasaďte ho na nos a ústa a nechte takto dýchat dvě až pět minut. Pokud se nemocného nedaří uklidnit, volejte rychlou pomoc.

Pokud upadnete do hyperventilace, nemusíte se bát, protože v zásadě není nebezpečná a nepoškozuje tělo dlouhodobě. Po úpravě dýchání na normální úroveň odezní do několika minut i ostatní symptomy.

Pokud se u vás objevuje hyperventilace častěji, doporučujeme navštívit lékaře. Ten na základě podrobného vyšetření plic a krevního rozboru určí, zda se jedná o tělesné onemocnění a zároveň doporučí vhodnou terapii.