Již před tisíci lety lidé zjistili, že když do nespotřebovaného sraženého mléka přidají sůl, vznikne výrobek příjemné chuti. Od té doby se však mnohé změnilo a výroba sýrů prošla složitým procesem, jehož výsledkem je dlouhá řada nejrůznějších druhů sýrů rozličných chutí a konzistencí. Vývoj pokračuje dál a stále se objevují nové druhy sýrů.
Specifickou chuť a jedinečné vlastnosti dodává sýru použitý druh mléka. Sýry se většinou vyrábějí z kravského mléka, ale existují i sýry z kozího a ovčího mléka a dokonce i z mléka velbloudího, koňského, sobího nebo z mléka indických buvolů. Sýry jsou výjimečné také svými výživovými vlastnostmi – mléko obecně, ale především sýry, dodávají našemu organismu důležité minerální látky vápník, fosfor, zinek, draslík a sodík.
Jiný kraj, jiný sýr aneb sýr ve světě
Sýry se vyrábějí téměř všude na světě. Každá země, dokonce i kraje, mají svoje specifické sýry typické pro danou oblast. V České republice jsou sýry tradiční součástí jídelníčku. V ČR je však poměrně vysoký počet malých provozů a malé české sýrárny nemohou konkurovat velkým zahraničním. Také u nás se ale vyrábějí některé sýry, které můžeme označit jako speciality. Patří mezi ně například Olomoucké tvarůžky, Jihočeská Niva, Romadur nebo Blaťácké zlato.
• Nizozemsko je bezesporu sýrařskou velmocí, přes 75 % jeho roční produkce sýrů jde na export. Více než polovina holandské pevniny leží pod hladinou moře a vynikající pastviny na této odvodněné půdě jsou základem, na němž stojí výroba nizozemských sýrů. Na rozdíl od jiných evropských sýrařských velmocí se Nizozemsko soustřeďuje především na dva polotvrdé sýry – Goudu a Eidamský sýr (Edammer Kaas), ze kterých vycházejí všechny ostatní holandské sýry.
• Francie vyniká nabídkou sýrů. Pověstná je například svými měkkými, bílými sýry, jako je Camembert nebo Brie. Velká většina bílých sýrů pochází právě z Francie. Z plísňových sýrů je známý Roquefort, který získal od francouzského krále první ochrannou známku již v roce 1666.
• Itálie již od dob starých Římanů zaujímají sýry důležité místo v italském jídelníčku. Jedním z nejznámějších italských sýrů je jistě parmezán, sýr, jehož správný název je Parmigiano Reggiano. V Itálii se prodává ve velkých hrubých kusech. Dalším známým sýrem je plísňový sýr Gorgonzola, mezi oblíbené čerstvé sýry patří Mozzarella, Ricotta nebo Mascarpone.
• Velká Británie jedním z nejznámějších sýrů, které se vyrábí ve Velké Británii, je Čedar (Cheddar cheese), který existoval pravděpodobně již v dobách, kdy Británii okupovali Římané. Tento sýr je také nejnapodobovanějším anglickým sýrem.
• Švýcarsko v historických dobách se ve Švýcarsku používal sýr jako platidlo. Většina vyrobených sýrů se měnila s Římany za rýži, koření a víno. Nejslavnějším švýcarským sýrem je Ementál (Emmental). Další světoznámou sýrovou specialitou je Raclette, který se výborně hodí pro přípravu teplých pokrmů.
Jak správně skladovat sýry?
„Sýr je přírodní produkt, který zraje ode dne výroby až do okamžiku spotřeby. Právě proto je velice důležité dbát na jeho správné skladování," upozorňuje Ing. Luboš Suchý, manažer kvality SPAR ČOS.
• Při skladování je důležitá teplota. Vysoké teploty způsobují příliš rychlé zrání, nízké mohou zavinit zhořknutí. Optimální teplota je 4–8°C.
• Během skladování je třeba sýr chránit před vyschnutím, ale tak aby mohl dýchat.
• Měkké sýry typu camembert (s bílou plísní na povrchu) zabalené a uložené do chladničky vyvinou nepříjemné chutě a nikdy neuzrají v krémovou konzistenci. Lepším řešením je hned po příchodu z obchodu sýr rozbalit, dát na talíř, přiklopit mísou a ponechat v pokojové teplotě. Tak si vytvoří vlastní vlhké prostředí, které napomáhá k rozvinutí nejlepší chuti.
• Sýry je nutné během skladování pravidelně kontrolovat.
Co znamená tuk v sušině?
Sušina je sýr, zbavený veškeré vody. Například Eidam 30 % – 52 % sušiny, který má 30 % t. v s. (tuku v sušině): z 1 kg sýru po vysušení zbude 0,52 kg sušiny. V sušině je 30 % tuku, což je 0,156 kg tuku. To znamená, že v 1 kg Eidamu je 15,6 % tuku.
Druhy sýrů
Vývoj ve výrobě sýrů neustále pokračuje a na trhu je k dispozici nepřeberné množství sýrů nejrůznějších chutí a konzistencí, které můžeme rozlišovat podle mnoha kritérií.
Dělení podle použitých surovin:
• Sýry přírodní
• Tavené sýry – jsou nejmladší skupinou sýrů, začaly se vyrábět až počátkem minulého století. K výrobě tavených sýrů se používá tavicích solí. Jsou mimořádně trvanlivé.
Sýry čerstvé vs. sýry zrající (u zrajících sýrů dochází po prokysání k dalším biochemickým a fyzikálním procesům).
Dělení přírodních sýrů podle konzistence:
• Měkké sýry (Romadur, Pepin)
• Poloměkké sýry (Blaťácké zlato, Monastére)
• Polotvrdé sýry – tyto sýry jsou měkčí než tradiční tvrdé sýry a sýrové těsto je měkké a elastické. Jsou to například Madeland, Eidam, Mozzarella nebo Radamer.
• Tvrdé sýry – patři mezi ně například Primátor, Moravský bochník nebo Ementál. Při výrobě tvrdých sýrů se mléčná sraženina – sýřenina – nejprve tlakem oddělí od syrovátky, potom se nakrájí na malé kousky, které se zahřejí a nechají odkapat. Po přidání soli se sýr buď vloží do perforovaných forem, nebo se zabalí do procezovaného plátna a nechá se buď přirozeně ztuhnout, nebo se lisuje. Nejtradičnější tvrdé sýry pak zrají několik měsíců i let. Čím déle sýr zraje, tím je tvrdší. Mezi velmi tvrdé sýry patří například Gran Moravia.
• Extra tvrdé sýry (Parmezán)
Dále můžeme dělit přírodní sýry podle obsahu tuku v sušině (vysokotučné sýry – nejméně 60 % t.v s., plnotučné sýry – nejméně 45 % t.v s., polotučné sýry – nejméně 25 % t.v s., nízkotučné sýry – nejméně 10 % t.v s., odtučněné sýry – méně než 10 % t.v s.), podle původu mléka (kravské, kozí, ovčí a jiné), podle vzhledu a aroma (přírodní, ochucené), podle způsobu zrání (nezrající, zrající na povrchu, zrající s mazem na povrchu, zrající v celé hmotě, plísňové - s plísní na povrchu či uvnitř hmoty), sýry s tvorbou či bez tvorby ok a další.
Sledujte nás na sociálních sítích:
