Osamělost působí zhoubně na zdraví člověka a délku jeho života. To není nic nového. Osaměle se člověk může cítit také uprostřed kolektivu. Ale podle kalifornských psychologů je to často vlastní přístup k životu. Naopak aktivní postoj a přijetí reality stáří může výrazně pomoci. Osamělost je potřeba řešit vždy, na zdraví má totiž zhoubný vliv jako kouření či obezita.
Pocit osamění
Osaměle se můžou cítit i lidé v produktivním věku, ale mnohem častěji postihuje stárnoucí populaci, která se dostatečně nepřipravila na realitu vysokého věku a změnu životního stylu, kterou s sebou přináší stáří. Třeba na to, že děti odejdou a nemohoucí senior musí žít ve specializovaném domě pro stárnoucí.
Z výzkumu psychologů ze San Diega vyplývá, že osaměle se v domech s pečovatelskou službou cítí především jedinci, kteří jsou pasivní v přístupu ke svému životu a odmítají se smířit s realitou stáří. Pokud si člověk připustí, že může ve vyšším věku skončit v domově, a sám se k tomu postaví čelem, hledá způsoby, jak si najít nové přátele a být aktivní, osamělost ho nezastihne.
Neviditelný nepřítel
„Osamělost je rivalem kouření a obezity v jejich vlivu na délku života. Pro nás je povinností řešit celkovou životní pohodu seniorů. Jsou to naši přátelé, rodiče a prarodiče,“ míní doktor Dilip Jeste z University of California v San Diegu.
Pocit osamělosti dlouhodobě zvyšuje hladinu stresového hormonu kortizolu v krvi. Ten přitom působí zhoubně v mnoha ohledech.
Podle doktora Jesteho je prevencí osamělosti ve vyšším věku přijetí faktu, že člověk stárne a že to přináší do života změny. Ale nejen negativní, rovněž některé pozitivní. Adaptace na novou každodenní normu výrazně pomáhá nepodlehnout osamělosti.
Sledujte nás na sociálních sítích:
