Lidé, kteří projevují druhým zájem o jejich blaho a celkovou pohodu, vnímají bolest méně intenzivně, když jsou zranění nebo nemocní. Naopak velmi sobečtí jedinci s omezenou schopností empatie vnímají bolest mnohem intenzivněji. Podle čínských anesteziologů zažívají také onkologičtí pacienti slabší bolest, když jsou altruističtí. A může za to mozek.
Neurologové z Pekingské univerzity totiž pomocí funkční magnetické rezonance zjistili, že centra altruistického chování se kryjí s centrem vnímání bolesti. A pakliže je člověk nesobecký a silně empatický, centrum bolesti vnímá bolest slaběji. Naopak u sobeckých lidí je vnímání bolesti mozkem mnohem intenzivnější.
„Zajímalo nás, proč se někteří lidé chovají nesobecky a obětavě pomáhají druhým bez zjevné výhody pro sebe… Získali jsme konzistentní důkazy na úrovni chování i nervové tkáně, že ve fyzicky ohrožujících situacích může altruistické jednání omezovat pocity bolesti u jedinců, kteří se chovají altruisticky,“ tvrdí doktor I-lu Wang z Pekingské univerzity.
Podle něj se altruistické chování udrželo v lidském druhu také proto, že navzdory tomu, že nenese žádné přímé výhody pro jedince, pomoc druhým je oběť stojící energii, čas a zdroje, má pozitivní vliv na vnímání bolesti v těžkých životních situacích.
Paradox bolesti
Když muž a žena zažívají stejnou bolest a projevují ji navenek stejně zkřiveným obličejem či stejným pláčem, pozorovatelé si myslí, že muži trpí větší bolestí. Vyplývá to z velmi sofistikovaného experimentu psychologů z prestižní Yaleovy univerzity. Podle autorů lidé mají předsudky, že muži jsou drsnější a odolnější, takže když křičí, šklebí se, či dokonce pláčou bolestí, pozorovatelé si myslí, že trpí větší bolestí než ženy, které zakoušejí stejně intenzivní bolest.
Odlišné prožívání
Ovšem nejen ve vnímání bolesti jsou mezi muži a ženami rozdíly. Podle odborníků ji obě pohlaví prožívají odlišně. Žena mnohem méně skuhrá a snáší ji mlčenlivěji než muž. Muži jsou navíc více ve stresu a přecitlivělí, když mají čelit bolesti, kterou už jednou prožili. Ženy mají evoluční výhodu v tom, že mají tendenci na bolest velmi rychle zapomínat. Možná i proto, aby byly schopny opakovaně rodit. Muži naopak velkou bolest, kterou v minulosti prožili, nosí v paměti mnohem déle. Když jí mají čelit znova, je to pro ně stresující, protože si ji dokážou živě vybavit.
Muži údajně dokážou silněji předvídat to, jak silná bolest je čeká, pakliže ji už v minulosti zažili. A tato stresová reakce zvýší jejich citlivost, takže hůře bolesti odolávají, více křičí a projevují emoce bolesti. Autoři výzkumu zdůrazňují, že při léčbě bolestí je třeba k mužům a ženám přistupovat odlišně. Ženy, i když zažívají stejnou bolest jako muži, kňučí méně. Lékař tak může intenzitu jejich trápení podcenit.
Sledujte nás na sociálních sítích:
