Komentáře k článku

zajímavé s těmi vůněmi

Zase blbost, divím se redakci, že takové články pouští ven.

Moje maminka bude mít 80. A nemá sebemenší demenci mozku, což se potvrdilo i minulý měsíc, kdy nešťasně upadla a dělali jí v nemocnic rentgen hlavy. Vše si pamatuje a myslí jí to velice dobře. Luští křížovky, když je třeba, telefonicky organizuje různé záležitosti po úřadech atd. Také otec, který zemřel v 83 letech, měl hlavu naprosto v pořádku a neměl ani žádné problémy s pohybem. Ještě i v tomto věku opravoval střechu, z které vichr stáhl tašky. Ráda bych zanla věk toho, kdo to napsal. Mně už jen baví, když něco vyřizuji po telefonu, jak se mě operátoři ptají a umíte s dotykovým telefonem, nepotřebujete poradit, dojedete si pro to atd.? Ano, "přestože" budu mít příští rok 60, umím to s dotykovým telefonem, s počítačem pracuji denně, za měsíc najezdím 5000 km automobilem i do zahraničí. Pořád se snažím naučit se anglicky :-) Prosím, milí mladí spoluobčasné, nepodceňujte nás starší. Možná jsme pomalejší, ale to je třeba i tím, že už máme ledacos za sebou a tak jsme i váhavější, než se k něčemu rozhodneme. V této společnosti, která na jednu stranu neustále mele, že je třeba prodlužovat odchod do důchodu a na druhou stranu se nastavila pouze na mládí, se zapomíná, že nás starších přibývá, ale že nejsme ještě vhodní do starého železa. Oni i ti osmdesátiletí nám mají ještě co říct, jen kdyby je chtěl někdo v této podivně pomatené době slyšet!!

Je mi 48 let. Po 45-ce my začal zhoršovat se zrak, dal jsem ztratila čich a chut. Nechápu ty co se považuji za vzorek populace,a nedokážou uvědomit si že nejsou tu samy na teto země.

Nejhorší jsou nemoci :(

Z toho článku jde hrůza.

V domovech pro seniory je lidi s demenci nad 80 let přes 80%,proto tam jsou, doma si snimi neví rady, ale jako větší hrozba než demence,mi přijde,že čím dále častěji odchází z tohoto světa v souvislosti s viry a bakteriemi rezistentnimi na atb, takže si myslím že do 30 let nás demence přestane trápit, neb to nestihne, udolaji nás viry.

Také nejsem příznivcem toho, aby se uměle zvyšoval věk člověka. Copak je to potom za život, když je člověk nemohoucí nebo dementní. Je to jenom trápení.

Jsem alergická na výrazy senilní, dementní nebo chodící zombi, co to je? Kdo nezažil v rodině alzheimrovu nemoc, nemá vůbec ponětí, o čem se píše. A léky na tuto strašnou nemoc v nedohlednu.

S prodlužováním věku by měl být také zajištěn důstojný život pro tyto staré lidi. Ale to u nás rozhodně není, staří lidé živoří, a proto nemají ani žádné zájmy a koníčky, takže potom upadají do letargie a depresí, zvláště ve městě, kde nemají nic na práci, kromě televize žádná zábava. Mladí na ně mají málo času, atd... Je to začarovaný kruh. Myslím si, že lidé v určitém věku prostě ten svůj život vzdají, a pak už jen přežívají. Vidím to na své matce, je jí 90, a byla vždy činorodá, společenská. Ještě teď se o sebe postará, pracuje i na zahradě. Ale začala se měnit. Její přátelé už poumírali, nemá nikoho ve svém věku s kým by si mohla popovídat. S námi z mladších generací mluvit nechce, říká, že už ničemu nerozumí, vymýšlí si různé problémy (které doopravdy neexistují), aby se mohla stále něčím užírat. Je to depresivní nejen pro ni, ale i pro nás. Nedá se jí pomoci, protože ona o to nestojí, chce si jen na všechno stěžovat. Přitom zdravotně na tom není zas tak špatně, kolik lidí v tom věku se ještě postará samo o sebe? Stále dokola jí to opakujeme, že má být vděčná za to, že může chodit atd... Na chvíli to uzná a pak to začne znovu. Pořád opakuje, že nechce žít, že už ji život nebaví. Ani její pravnuci ji nedokážou nadlouho rozptýlit. Je to těžké, lidé by měli mít důstojné stáří ve zdraví a plné síle, ale k tomu mají naši důchodci daleko. Když přijdou nemoci, je to pak ještě těžší, staří lidé nevidí východisko a těžce se smiřují s jakoukoliv změnou v životě, a hodně tím trpí. Ale myslím si, že další generace se asi už tak vysokého věku nebudou dožívat, vidím to denně, kolik mladých už je nemocných a kolik lidí už život vzdává třeba po padesátce...

No jo - ta má už teď temnou přítomnost a v budoucnu ji čeká rovnou dementní černá díra...*6*

Jestli se bude zvyšovat dlouhověkost až na 120 let, tak se potom znovu zvýší odchodový věk do důchodu - nejméně na 80 :-) Jen bude každý takový zaměstnanec potřebovat ještě svoji pečovatelku :-)

nemám strach ze stárnutí

No jo mne je třicet a jsem po mrtvici a jsem dementní už teď, k čemu je to že se člověk učí aby byl inteligent, když nakonec skončí jako totální blbec, jsem tolik zapomněla a do hlavy mi to už zpátky neleze, můžu být ráda že si z počítám rohlíky a když se podepíšu, a trefím se do dveří. Na kasu už nemůžu, papíry už taky ne tak akorát na záchodu ty hajzl papíry, ve fabrice pletu kódy a blbá jsem už i na uklízečku, nikam nechodím přátele nemám, se odstěhovali, nebo zůstali v práci, mozek se mi zpomaluje, že na mne někdo mluví a já nevím co, si připadám jak Tatar ráda bych povídala nemám s kým, no tak snad blýská se na dobré časy, snad to má nová společnost vydrží a tak snad nezdegeneruju víc a víc, celý život bydlím u rodičů a dělám pečovatelku mamče, lidi se mi za to Smějou, že bych už mohla bydlet sama, bože ti jejich keci žeru, mne to baví být závislá, z jedné strany nemám na to ji někam dát, abych platila důchoďák, mamča sama prd bere aby si platila, takže jedna na druhý závislí, můžu za to? doma se moc mluvit nedá kvůli taťkovi, mámě nepomůže, jí řekne si zaplať sama a nadává ji a chová se k ní jak hadru, jí nikam autem neodveze se projdi svině tlustá aspoň zhubneš, přitom mamča nemůže pořádně chodit, mne už samotný hrabe se nedivím že dítě zavraždí rodiče a spáchá sebevraždu, co z toho života s mámou máme h..no.. nemůžete už schválit eutanázii? Já se na to okno vydrápu ale co ti chudáci ležáci hlavně v těch ústavech kde je mlátí? Sama trnu hrůzou až budu stará a co bude z mamčou až se nehne. Dnes je taková doba na prd...hlavně když se musíte o někoho starat, aby jste přežili a shánět si práci aby jste měli z čeho platit rodičům a sežeňte práci, když se musíte točit o kolo někoho kdo se stěží o sebe postará a ještě lidi mají na vás keci? Kde žijeme? Koukám že svět je plný degenerovaných i bez Alzheimera, a bohužel ani na tuto demenci blbosti nadevše léku není. *9* Vysvětlete debilovy že mamka se motá, a je poblinkaná po chemoterapii a je počuraná proto že i když má cévku a plenu prostě to teče kolem, a že není ožralá a mne to asi baví spát s mamčou v jednom pokoji, kdy se ani nevyspím a několikrát čistím postel od krve, jinak jaký já jsem póvl a nemakačenko a debílek . Už jsem ty keci nevydržela, chtěla jsem si slušně s paní promluvit, bohužel měla keci o mamče, tak jsem se natáhla a dala jí facku že zavolali policajty co se sakra každý stará, no dobrý děkuju pánům policistům za serióznost a úsměv na tváři a že nepokutovali ono něco zlé je k něčemu dobré tak mám konečně někoho na pokec a na relax u kávičky, takhle jsem akorát blbla víc a víc a upadala do letargie kdy jediný relax byl pro mne u baráku záhonek. Hned ten den mne pan policista pozval na kávu a večeři jsem ráda že se našel normální člověk který to bere tak jak je a z humorem ;-) *9* se pozvolna učím vše znovu, jde to dře to lidi každý máme své není to prča*5*

Jinak který život je důstojný, a to už v jakémkoliv věku za svůj komentář se omlouvám, v životě jsem se ho snažila psát slušně. Ale pro některé věci pojmenování není, jinak k čemu žít déle už teď mne život prudí a ještě tu strašit do 120-200 a do důchodu půjdu kdy? To my jako dáte péra do zadku, natáhnete a budu makat i po smrti? Jsem ráda že sotva žiju už teď a raději bych se ani nenarodila, rozhodně ani nechci děti aby tu na tom světě museli trpět, jako mí prarodiče, moje mamka a já, ono taky není med už od 6 lítat s toaletní mísou a pomáhat mamče v péči o babi a dědu, kdy se doma odrána do večera střídají doktoři, mamča je měla v ústavu, a když viděla jak jsou zmlácení tak si je vzala domů. A do toho chudák mamča se semnou učit do školy, taky to ve škole vypadalo, věčně nevyspalá, smrt pro babi a dědu byla osvobození a pro mne a mamču taky, teď vše nanovo s mamčou, kdy mne mamča ještě musí živit, že u ní bydlím a nemám odpracovaná léta, mi chybí 1 rok na dávky, teď jí dělám pečovatelku, takže je dost problém chodit do práce a lítat s mamčou po doktorech, je pravda že dostává příspěvek na péci, nic moc, to ať si nechá že místo mne to chodí jí blázinec, já závislá finančně na ní ona na mne. Cvokec :-D :-D:-p:-p:-D:-D

to je hrůzná představa

Je to pravda, mamince bude 88, před 2 lety upadla na znak a způsobila si těžší otřes mozku, tekla jí z ucha krev, prasknul jí jeden obratel v zádech, ale srostl. Byla na CT hlavy. Zjistili jí částečnou demenci. Fyzicky je na tom docela dobře, dojde si i do obchodu, ale přestává rozlišovat bankovky, mince se jí pletou totálně. Stále neví co je za den, rok, kolik jí je, kde bydlí. Někdy je OK, jindy dost mimo. Ale naštěstí si vůbec nestěžuje a je ráda na světě. Pro okolí je to horší,ale zatím to jde. A opravdu přestala cítit i silné pachy (v lednici jídlo, šampon, mýdlo, kouř.) Celý život byla aktivní, má 2 maturity, luští křížovky, osmisměrky, dívá se na soutěže, ale už ví málo. Sledovala seriály a detektivky, ale pozornost neudrží.Hygienu s naší pomocí zvládá, vozí jí obden obědy. Je závislá na sladkém, když ji nechám, je schopná jíst celý den nutelu, marmeládu, sušenky a kávu a čaj oslazenou maximálně. A to je původně zdravotník...Bude asi hůř. Ale její otec se dožil 94 let, prošel koncentračním táborem a pochodem smrti a zemřel na infarkt. Duševně byl naprosto v pořádku a měl přehled o všem.

Máme devadesátiletého souseda a mozek má naprosto v pořádku, hodně si pamatuje a je velmi aktivní, snaží se i pohybově. Jinak v našem městě žije několik stoletých občanů.:-O