Australští obezitologové tvrdí, že za neúspěchy při hubnutí stojí většinou drastické diety. Člověk, který se snaží zhubnout pomocí omezeného příjmu potravy, nesmí držet takovou dietu déle než měsíc. Tělo se totiž poté přepíná do stresového režimu a okamžitě do tuků uloží každou trošku nadbytečné energie. Místo trvale normální postavy se většinou hubnoucí dočká jojo efektu.
Doktor Nick Fuller z University of Sydney tvrdí, že většina diet se zvrhne nikoli proto, že člověk není dostatečně motivován, ale protože své tělo příliš vystresuje.
Intervalové hubnutí
„Tradiční programy hubnutí propagují postupné omezování příjmu kalorií, aby došlo k postupnému hubnutí. Nicméně hubnutí se zastaví většinou po třech až šesti měsících a člověk pak začne většinou ztracenou hmotnost nabírat zpět,“ vysvětluje Fuller ve své nové knize Interval Weight Loss for Life.
V ní odhaluje principy metabolismu a navrhuje tzv. intervalové hubnutí. Kdy po měsíci omezeného příjmu potravy a cvičení člověk trochu poleví, aby si tělo od stresu oddychlo.
„Jedinou prevencí těchto biologických procesů je zavedení přestávek v dietě během dlouhodobého režimu, ideálně každý druhý měsíc,“ tvrdí Fuller.
Prevence stresu
Tělo na dietě výrazně zpomaluje metabolismus, takže po několika měsících diety přestane spalovat tukové zásoby zcela. Když má ale intervalový režim, není ve stresu a metabolismus se nezpomalí. Průměrný člověk by měl zhubnout každý měsíc jen kolem dvou kilogramů, rychlejší hubnutí znamená pro organismus další stres.
Jakýkoli stres – psychologický, fyzický, z nedostatku spánku, v práci – působí zvýšení hladiny kortizolu v krvi. A ten spaluje svalovinu a brání spalování tuků.
Doktor Fuller také tvrdí, že jedinou cestou k hubenější postavě je trvalá změna životního stylu, kdy se člověk zcela nezřekne všeho, co má rád, ale výrazně omezí konzumaci těchto nezdravých pokrmů. V měsíci odpočinku si jich pak dopřává víc, v měsíci hubnutí méně.
Sledujte nás na sociálních sítích:
