Vědci se dosud domnívali, že většina chorob souvisejících se stářím vzniká pouhým opotřebením buněk a jejich genetického materiálu. Výzkumy z poslední doby ale naznačují, že mnohá onemocnění ve stáří můžou být vyvolána nedokonalými evolučními mechanismy. Majitelé genů, kteří jsou díky nim v mládí plodnější, můžou být ve stáří právě kvůli těmto genům náchylnější k některým onemocněním.
Kupříkladu vyšší hladina testosteronu u mužů v mládí znamená vyšší vitalitu, sílu a také kvalitnější sperma. A když ve stáří geny řídící produkci tohoto pohlavního hormonu neoslabí svou činnost, je takový muž náchylnější k riziku rakoviny prostaty.
A také ženy, u nichž geny v mládí řídí uvolňování vápníku z kostí k produkci mateřského mléka, mohou ve stáří vyvolávat osteoporózu.
„Celá desetiletí vědci studující stárnutí mysleli, že stárnutí těla je proces opotřebení jako v případě aut, kdy se nahromadí příliš mnoho závad a organismus skončí. Co je vzrušující na této nové práci, je to, že odhaluje něco, co je naprosto jiné. Že nejsme jako auta, ale to, co nás zabíjí ve stáří, nejsou náhodná poškození, ale naše vlastní geny. Zdá se, že evoluční výhody jsou krátkozraké a stárnutí je cena, kterou za ně platíme,“ uvedl doktor Alex Benedetto z Londýnské univerzity.
Jsme ve stáří milejší díky hormonům?
Mimochodem, když už jsme znímili vztah hormonů a stárnutí, vědci před nedávnem odhalili další poměrně zajímavou skutečnost. Říká se, že s věkem jihnou i ta nejtvrdší srdce. A změna k vlídnějšímu přístupu vůči okolí je podle neurologů ze Singapuru prokazatelná i vědecky. Podle jejich sledování se totiž v mozku stárnoucích lidí zvyšuje hladina oxytocinu, jemuž se přezdívá také hormon lásky či socializační hormon.
Starší lidé jsou otevřenější vůči okolí, jsou vlídnější ke svým blízkým i k těm cizím a jsou také štědřejší. Tyto změny v chování lze pozorovat na neurologické úrovni, neboť s rostoucím věkem se mění chemismus mozku a přibývá hormonu oxytocinu, který se účastní vzniku milostného pouta, lásky matky k dítěti či hlubokého přátelství.
Předchozí studie dokázaly, že lidé s postupujícím věkem přestávají být tak sobečtí, ochotněji se účastní dobročinnosti, více se zaměřují na životní prostředí a méně touží být bohatí.
„Větší štědrost jsme pozorovali u seniorů zřejmě proto, že jak lidé stárnou, jejich hodnoty se mění od čistě osobních zájmů k trvalejším zdrojům smysluplnosti, kterou nacházejí ve společnosti,“ vysvětluje autor studie doktor Yu Rongjun z Národní univerzity v Singapuru.
Celý princip má evoluční význam a přispěl k úspěšnosti lidského druhu. Jakmile člověk stárne, přestává být plodný a stejně produktivní jako mladší jedinci. Mohl by být – z čistě evolučního hlediska – na obtíž. Ale právě tím, že se změní jeho nastavení od sobeckých zájmů k obecnému pomáhání, přispívá celé společnosti a druhu.
Sledujte nás na sociálních sítích:
