Cvičení a sport jsou bezpochyby prevencí onemocnění srdce a řady dalších chorob. Jinými slovy, kdo se pohybuje pravidelně, je zdravý a žije déle. Jenže sami odborníci se často přou nad tím, jaká míra pohybu a cvičení je třeba, aby se účinky projevily na zdraví srdce a cév. A nejnovější výzkumy naznačují, že se počítá v podstatě každý pohyb. Jediná sportovní aktivita totiž zmenší riziko infarktu a také jeho rozsah, když k němu dojde.
Tvrdí to profesor Dick Thijssen z John Moores University v Liverpoolu. Provedl rozsáhlou revizi výzkumů zabývajících se vztahem mezi cvičením a zdravím srdce a cév a došel na to, že se skutečně počítá jakýkoli pohyb.
Dokazovat tyto vztahy experimentálně u lidí není z etických důvodů možné. Ale v jednom pokusu přeci jen lidé spolupracovali. Darovali svou krev. Část osob po cvičení, část po několika dnech odpočinku bez pohybu. Krev pak byla vpravena do oběhové soustavy králíků, u nichž vědci nato vyvolali infarkt. U králíků s krví lidí, kteří sportovali, měl infarkt mnohem mírnější průběh a šance na přežití byla vysoká.
„Všechny studie, které jsme do naší revize zahrnuli, dokazují, že jediná pohybová aktivita souvisí se slabším infarktem srdce a oslabující účinek cvičení na intenzitu infarktu srdce trvá několik dní… Tato studie dokazuje, že jediná pohybová aktivita může snížit rozsah infarktu… Pokud cvičíte pravidelně, zdá se, že okamžitý účinek ochrany je přítomen stále. Bohužel, jak lze očekávat, okamžitý účinek jediného cvičení trvá jen čtyři až pět dní,“ uvedl profesor Thijssen v rozhovoru pro The Conversation.
Sportem proti depresi
Pohyb ovšem nemá pozitivní vliv pouze na naše tělo. Pozitivně se odráží i na naší psychice. Dokonce i když se mu nevěnujeme nějak zvlášť intenzivně. Význam má totiž doslova téměř každá sportovní lekce, které se člověk věnuje byť občas. Podle australských psychologů stačí jediná hodina cvičení týdně, aby se výrazně snížilo riziko rozvoje depresí.
Tvrzení se opírá o analýzu života více než třiceti tisíc dospělých. Osoby, které necvičí vůbec, trpí depresemi dvakrát častěji než ti jedinci, kteří cvičí aspoň hodinu týdně.
„Víme už nějakou dobu, že cvičení má svou roli v léčbě depresivních symptomů, ale tohle je poprvé, kdy jsme schopni kvantifikovat preventivní potenciál fyzické aktivity s ohledem na omezování míry depresí v populaci,“ uvedl doktor Samuel Harvey z University of New South Wales v Sydney.
Vztah mezi pohybem a nízkým rizikem depresí podle něj zůstává stejně silný i po zhodnocení dalších rizikových faktorů ovlivňujících rozvoj deprese.
Sledujte nás na sociálních sítích:
