Komentáře k článku

Za ty hladovějící ubožáky mohou jejich rodiče. Nedělají totiž nic jiného, než sekají nové harantíky, jak na běžícím páse. Oni (ti rodiče) vidí, v jaké bídě sami žijí, a do toho všeho přivádějí nové a nové hladovějící krky a pak se celý Světe slituj nad plačícím dítětem. Až rodiče v Africe, indii a všude na světě (Česko nevyjímaje) dostane jakž takž rozum, pak se ten Svět může dostat do nějakého normálního fungování. Ale mít (např. jako v Česku) děti každý pes, jiný ves, kteří vyrůstají na podpoře, slitování a utrhávání od "hub" jiným dětem od pracujících rodičů, tak to je to, co mě na celém tom dnešním světě přímo děsí, neboť to vede do záhuby. Ne, nejsem rozhodně zapšklá na svůj osud, vím, že si za něj mohu sama a částečně (nechci házet vinu, ale je to tak) náš soudní systém, když nedokáže logicky vyřešit kauzu. Ale i když jsem vychovala a ještě vychovávám 4 děti, nikdy jsme si na nějakou bídu nestěžovala, vždy jsem zatnula zuby a makala na zlepšení situace. Tak si sakra všichni přestaňte stěžovat na osud, nebo přestaňte také litovat ty, kteří žijí v bídě. Prostě si tak ustlali a ještě pořád tak leží a přímo se v tom rochní. Však nějaká ta pomoc přijde, on se někdo slituje, když uvidí obrázek ubrečeného černouška s vyšpuleným bříškem, které značí ne sytost, nýbrž podvýživu. Upřímně si (klidně jen ve své hlavě přiznejme) KDO JE TÍM VINNEN? Vy? já? Vaši sousedé? NE....oni sami! Jistě děti nemohou za své rodiče, ale rodiče si mají UVĚDOMIT, kam a do jakého prostředí chtějí přivést dítě a zda vůbec budou mít na to, aby to malé dítě přivedli až k dospělosti a taky přemýšlet kousek dál, než k plotu svého dvorku... zda pak ten dospělý jedinec nebude přítěží celému světu. *3*

Ty deti majú z nekolika duvodu. Nemaji pristup k antikoncepci, nabožensti jim to zakazuje jako jen donedávna nám,a hlavne maji deti aby se mel kto o nich postarat ve stari, ponevac tam neexistuji duchody.

Takže priznavate ze clanek je blabol a ti deti za svuj zivot nemohou a nejsou strojci sveho stesti, i nas sa v 19.stoleti polovina deti nedožila dospelosti. Nyni ve Venezuele narostla umrtnost batolat z 0.02% na 2% protože neni sunar. Muže za to vlada ktera odmita zahranicny pomoc.

A hlavne ti lidi nemaji vecsinou pristup ke vzdelani aby si uvedomili co delaji, ženy nepracuji a jsou doma. Kdyz v Bangladesi nahnali ženy do prace, porodnost hned prudce klesla, i kdyz jsou to muslimove.

Někdy je srovnatelné s vaší situací denně přihlížet trápení nevyléčitelně nemocného o kterého pečujete a je to život na roky pro oba. Držte se ,já se také snažím přežít.

Tak to máte možnost začít nový život. Já jsem 33 let sama a je to paráda-na lyže, pod stan, do divadla můžu, kdy chci a bez dotazů a žebrání- pojď taky.

Jenže večšina žen neni jako vy. Chteji do padesati let zivotniho partnera, aby je mel kto objat a projevoval lasku.

Na začátek bych vám chtěla poradit. Hledejte odvahu žít, a ne skoncovat se vším. To opravdu s odvahou nemá nic společného. Psycholog vás vyslechne, toť vše a psychiatr do vás nacpe léky, které tělu taky moc neprospějí. Najděte si na stránkách, ,,Rozhlasová apatyka-Lenka Hajníková.'' Jedná se o rodinné konstelace, jak probíhají a jak fungují. Mám osobní zkušenosti, a je to úžasná metoda, jak se zorientovat, kde je zakopaný pes. Může to být ve vašem dětství, ale i v generacích vašich předků. To vás může posunout hodně dopředu a ledacos pochopit. Odepisuji vám, protože jsem se dlouhé roky točila v bludném kruhu a nevěděla, jak z toho ven. Ale hledala jsem a našla. Další takovou technikou je Technika kvantového dotyku v matrixu - Pavel Vondrášek. Pokuste se hledat, jak z toho ven. Ptejte se, jak z toho všeho ven. I tento váš článek byl jistým voláním o pomoc a zároveň dotazem. A vidíte, odpověď je tady. A tak nějak to funguje. Hodně štěstí při hledání a buďte otevřená všem možnostem. Eva.

Nelžete, delatáte reklamu? Já už vyskoušel podobných metod a .... z toho.Je to jen placebo.

Snažte se žít ze dne na den, já to tak dělám už rok a není to sice lepší, ale smiřuji se s tím , co nemůžu změnit. Ale umřít se mi nechce.

Článek není určen psychicky nemocným lidem, to hned neznamená, že je pro sluníčkáře. I chudí lidé v Africe umí být mnohdy veselejší a spokojenější, než věčně ufňukaní Čecháčci (to není konkrétně na vás).

Být, nebo nebýt šťastný je otázka podvědomí a životního postoje.Pokud člověk neustále nadává a naříká nad svým osudem, tak je to stále horší a horší, neboť naše mysl je nastavena tak, jak my sami se cítíme. Já jsem si před mnoha lety, když jsem prožívala deprese, řekla dost - chci svůj život změnit. Změnila jsem zaměstnání - vydělávám hodně peněz, manžela jsem přijala takového jaký je, přestala jsem se stýkat s negativními lidmi, čerpám z přírody a raduji se z každé maličkosti a na pomoc mám své anděly a Boha, kteří mi, věřím tomu, pomáhají. A když se mi něco špatného přihodí, vždycky zkoumám a očekávám proč se to stalo, a moje heslo je - vše je tak jak má být. Ne opravdu nejsem blázen ani vyjímka.Takových lidí je určitě mnoho, akorát to o sobě neříkají, jen se ostatní diví jak a proč jsou spokojeni, když je všude tolik trápení a negace.

Takže nejste nemocna ani nemate existencni problemy,ale dobre vydelavate. Gratuluji a zavidim.

Ano, pocit "štěstí" tak, jak ho chápeme my, tedy jako jakousi extázi, netrvá dlouho. Ten článek je o spokojenosti v životě. Přijímání věcí tak, jak přicházejí. I těch negativních. A vůbec neříká, že by člověk nemohl být chvilkově nešťastný. Jsou události a věci, kdy to je naprosto přirozené. Ale to pozitivní myšlení, absence otázky "Proč zrovna já?", ho z toho spolehlivě dostane. O tom je článek.

Ano, pak souhlas...nepatřím mezi ty co si říkají tyhle věty *17*

Týmová práce. Jeden poukáže, nespokojených je víc.

Jedno poukázání za půl roku nejspíš spadá do vhodné normy, aby si člověk nepřipadal jako bačkora, ale specializace na poukazování už je deformující. A nebo možná i důsledkem deformace. A rozhodně už důsledkem vnitřní nespokojenosti celkové.

Mám endogenní cyklickou depresi,ale založením jsem optimista a nesnáším sebelítostivé fňukaly.Nemoc mě dokáže úplně vyřídit,ale vždycky vím,že je to nemoc,ne nějaké okolnosti,které se proti mě spikly.Nemoc je to krutá a pochopí jen ten,kdo zažil.Snažím se mít nadhled,někdy to jde a někdy zas ne,ale nevzdávám to.*2*

Ale tady nikdo nefnuká, jen se ptá. To je článek co psal asi bohuš matuš. Endogenní cyklická depka je potvora, ta dokáže dát zabrat. Znám a vím o čem to je. Správně řečeno že člověk musí mít nadhled... Dám jednu radu, jen pravidelný cvičení dost pomuže proti te depce. Záleží jak se s tím každý umí porvat,.

Tak ať je Vám tak dobře, jak to jenom jde.