Lidský jazyk obsahuje několik skupin receptorů, které reagují svým drážděním na odlišné chemické signály. Díky tomu vnímáme chutě jako slanost, kyselost, hořkost a sladkost. Ta poslední vzniká drážděním jednoduchými cukry – glukózou, fruktózou či sacharózou apod. Ale nikoli škroby. Nicméně jazyk je opatřen také receptory pro tento složitý sacharid. A podle australských vědců mají někteří lidé receptory pro škrob extrémně vyvinuté a v dnešním nadbytku pečiva a těstovin se jím pak přejídají a jsou obézní.
Receptory pro škrob u člověka vytvořila evoluce. Jak se začal vyvíjet mozek, byl stále náročnější na spotřebu energie. Bylo tedy nezbytné, aby si zajistit dostatečný příjem konzumací energeticky velmi bohatých potravin. A mezi nimi jsou to právě potraviny, které obsahují složité sacharidy.
Vytříbený jazýček
Mezi polysacharidy je to především škrob hojně zastoupený v semenech obilovin či zásobních orgánech rostlin, hlízách brambor apod. Lidé proto přednostně vyhledávají potraviny se škrobem, protože jim extrémně chutnají. V dávných dobách jich ale nebyl v přírodě nadbytek a obezita tedy nehrozila. Dnes je tomu jinak.
Vědci z Deakin University v Melbourne prokázali, že v jazyce existují speciální receptory pro vnímání chuti škrobu a že lidé se v jejich citlivosti liší. Jedinci, kteří mají pro škrob extra vytříbený jazýček, však extrémně podléhají této chuti a přednostně konzumují těstoviny, bílé pečivo, brambory a bílou rýži. To se negativně podepisuje na jejich postavě.
Špatná zpráva pro postavu
„Lidé, kteří byli v naší studii nejcitlivější vůči vnímání sacharidové chuti, konzumovali více škrobnatých potravin a měli větší obvod pasu,“ tvrdí doktorka Julia Low z Deakin University v Melbourne.
„Tyto výsledky by mohly znamenat, že jedinci, kteří jsou nejcitlivější k chuti sacharidů, jsou také podvědomě podporováni v konzumaci sacharidových nebo škrobnatých pokrmů,“ tvrdí profesor Russell Keast z Deakin University.
Sledujte nás na sociálních sítích:
