Komentáře k článku

To jsou sračky

Je to velmi zákeřná nemoc, nechtěla bych se jí dožít.:-O

je to strašná choroba

Kdo se nestaral dlouhodobě o někoho postiženého touto nemocí, nepochopí.......

ale tohle umí už dávno čínská medicína ...

Učím se esperanto, rozvíjí paměť a logiku.

V tomhle si asi zajdu radši k dr

Až lékaři přestanou ničit mozky lidí předepisováním "léků" na cholesterol, zastaví se i nárůst pacientů, trpících touto hroznou nemocí.

"Má pravdu předseda!" Vše co se nyní "zjistilo a objevilo" tak je to nyní z Ameriky. Oblbují nás tím denně za všech stran. Přitom o našich ani slovo ! A že máme spousty chytrých lidí o tom není pochyb. A s přírodou si také rozumíme lépe, než ti za mořem. Někdy taková naše "bába kořenářka" tomu rozumí víc jak "odborník z té "Emeriky". *5*

Hroznové víno mám ráda:-)

Znám to ,Alzheimrem onemocněla má maminka a věřte mi ,že těch 10 let co jsme oni pečovali bylo nejtěžších v našem životě.Každá sebemenší naděje o zastavení nebo alespoň oddálení by byla skvělá,ale........ moc tomu nevěřím.

Znám to ,Alzheimrem onemocněla má maminka a věřte mi ,že těch 10 let co jsme oni pečovali bylo nejtěžších v našem životě.Každá sebemenší naděje o zastavení nebo alespoň oddálení by byla skvělá,ale........ moc tomu nevěřím.

...mě Příroda dala za úkol porvat se se životem, proto jsem na duchovní cestě. Otec zemřel v roce 2004 na rakovinu prostaty, za 15 let ze mě urologická ordinace dr. Sedláčka v Brně-Bystrci podáváním léků způsobujících impotenci, SKUTEČNĚ UDĚLALA IMPOTENTA... a aby toho nebylo málo, tak mamka zemřela v roce 2015 a měla Alzheimera...PERFEKTNÍ SCÉNÁŘ...a je zásluhový, protože tento vesmír funguje vedle principu reinkarnace i na zásluhovém principu!:-) Slibuji, že tady budu až do smrti...a pak se hodně rychle vrátím, abych pomáhal lidem nést jejich kříž...:-)

Je to hrozná choroba a vím, o čem píši. Moje maminka ji má, neví jak se jmenuje, neví, že jsem její dcera, neví kde bydlela, a v současné době už ani vůbec nemluví .K tomu ještě loni spadla, zlomila si nohu v krčku, takže jí měnili kloub, teď už ani nechodí, jen leží, sama se neotočí, nenají se, neumí kousat, strava se jí musí mlít. Na člověku není tato choroba na první pohled vidět, ale kdo s touto chorobou má zkušenosti tak ví, jak to je a bohužel zatím není naděje na vyléčení.

s touto chorobou mám v rodině bohužel zkušenosti

Snažím se cvičit mozek denně.

Také mám osobní zkušenosti s touto nemocí, pečuji již 5 let o maminku, která trpí stařeckou demencí, choroba postupuje, je neléčitelná a je zatěžující jak pro samotnou nemocnou osobu, tak i pro ty, kteří o tyto nemocné pečují. Nemohu však souhlasit s názorem, že nemoc nějak souvisí s průběžným procvičováním mozku během života. Maminka pracovala celý život duševně, byla vždy inteligentní, hodně četla, velmi ráda luštila křížovky i sudoku. A přesto onemocněla. Její maminka trpěla tou samou nemocí, a ta pracovala většinu života spíše fyzicky. Takže se jedná spíše o rodové zatížení, než o cvičení mozku, bohužel ....

Že se nedá ten Němec vyléčit bych tak vehementně netvrdil. U otce po operaci srdce a dlouhém umělém spánku "našli" počínajícího Alzheimera, podáváním panenského kokosového oleje začal relativně normálně fungovat, i když ta dlouhá narkóza mu fakt nepřidala. Jeho problémem je nedisciplinovanost, má inzulínovou cukrovku, která mozku také dává zabrat (hlavně kolapsy na nízký cukr). Neříkám, že je z něj díky kokosáku Einstein, ale funguje natolik dobře, že může být doma a nepotřebuje externí péči. Ohledně zachování funkce mozku je velmi účinný výluh z hlívy ústřičné, musí ale být použit líh minimálně 80%, jinak to moc nefunguje. kdo se nechce s časově náročnější výrobou patlat, může si koupit extrakt v prášku, ale pozor na levné a hodně po americku vychvalované výrobky, většinou vůbec nefungují. Dobré zkušenosti mám s extraktem od Superionherbs. Prý na Němce pomáhají vycházky, kdy se mozek musí zabývat orientací, která je prý proti nemoci účinnější, než luštění křížovek. A skutečně nezávidím nikomu, kdo má doma člověka z Alzheimerem. Starat se o novorozená paterčata není takový záhul...

Je to hrozná nemoc. Vím to, onemocněla ji moje maminka. A to v 65 letech. Nyní je jí 70, neví kdo je, kdo jsme my, její rodina, nepoznává ani svého manžela. Nemluví, nerozumí tomu, co se jí říká. Má svůj svět, ve kterém je pouze ona. Naštěstí si ještě zabezpečí základní potřeby, chodí, umí se obléknout (jen se jí musí nachystat co), najíst (také jen to co se jí dá, sama už si ani vodu nenaleje), neučeše se a s hygienou se jí musí pomáhat. Ale její chůze a postoj stále vyjadřuje plnou sílu. V případě nevyhovení je strašně agresivní, nemá totiž jiný způsob projevu v případě nesouhlasu. Otec již péči nezvládá. Je nevyspalý, celodenní péče (každou minutu ve střehu) ho strašně vyčerpává. Snažila jsme se mu pomoci jak mi dovoloval čas, mám ještě menší děti a chodím do práce (bydlím kousek on nich), každodenní hygiena, střídavě procházky nebo v případě potřeby jsem byla s ní, aby si táta mohl zařídit potřebné věci. Ale to nestačí. V současné době je v domově pro Alzheimerové pacienty. Můžeme ji navštěvovat, brát si ji na výlety, atd. a je tam o ni pěkně postaráno. Ale mě bolí srdce, strašně moc trpím tím, že nejsem schopná ji zajistit domácí péči. Mohla jsem se více snažit, mohla! Vyčítám si to. Když za ní přijedu, neví kdo jsem, nepoznává mě. Je to ale stále má maminka.

Jakákoliv činnost, při které namáháš mozek a jemnou motoriku je zárukou, že tě tato nemoc nedostihne naživu. Jednou z nich je modelářství, zvláště letecké. Při řízení modelu rádiem, musíš namáhat celý nervový systém a ten se ti odvděčí tím, že tuto nemoc oddálí na neurčito. Znám modeláře, kteří mají přes osmdesát a fur jim to létá. Zatím, co v rodině ti,co sedí na zadnici, tak už neví čí jsou.