Komentáře k článku

Samota neznamená osamělost,může být někdy lepší variantou než přítomnost těch, kteří nám ubližují,ale není lepší než společnost skutečných přátel. Ovšem i samotu někdy člověk poteřbuje, když je přehlcen společností. Žádný člověk není nikdy úplně sám,protože v jeho srdci zůstávají přátelé i rodina a také děti, které člověk učil.

Samota je strašná, ale někdy si za ni člověk muže sám svym chováním

Tak to mám ještě necelých 25 let života času do 7O.;-)

Necítím se osaměle.

Žiji ve spokojeném manželství, dítko již odrostlo a za pár měsíců se bude stěhovat do svého. S manželem se budeme stěhovat do nového bytu sami a upřímně se na to těším:-). Volný čas spolu si umíme užít, stejně tak si umím užít, když jsem sama. Je to o tom být sám se sebou vyrovnaný a najít si smysl života, koníčky... Často se mi potvrdilo o to, že v nouzi poznáš přítele, s tím musím jen souhlasit, bohužel v negativním,takže přátele si skutečně vybírám a dali by se spočítat na prstech jedné ruky. Dřív bych si neuměla představit být sama a neuměla jsem si to užít, ale čím jsem starší tím lépe umím využít i čas pro sebe. Každý se musí naučit být sám se sebou, jak člověk stárne, časem stejně postupně kamarádi a rodina odcházejí a člověk se s tím musí smířit. Je to o přístupu, vážit si sám sebe.

Dost dlouho jsem byla sama, ale osamocená jsem se necítila nikdy!

Nejsem sama - mám toho nad hlavu - děti 9 a 11 let. *17*

Vadila by mi osamělost i obezita.:-O

Osamělost musí být strašná.Nedokáži si představit den bez manžela.

Také jsem sama, manžel mi zemřel a syn nemá moc času. Vnoučata, když jsem šla do důchodu a řekla jim, že je již nemohu finančně podporovat, mne neznají a od té doby u mne nebyly a ani se neozvou na internetu. Mám dvě kočičky, které mi dělají společnice. Celý život jsem dělala mezi lidmi a musím říci, že si nyní v důchodu užívám klidu a svobody. Nepřeji si kromě rodiny žádné návštěvy. Zatím jsem celkem ráda sama se sebou. Společnost nevyhledávám. Třeba se to změní, ale jsem dva roky v důchodu a společnost mi nechybí (kromě rodiny). *5*

Osamělost je strašná. Zůstala jsem sama po smrti manžela, děti mám daleko a vůbec, v dnešní době mají honičku, aby uživily rodinu, takže taky moc času nemají. Někdy nevidím celý den jediného člověka, a kdybych neměla pejska a kočky, mluvím už dávno sama se sebou a abych pravdu řekla, až mi odejde pejsek, budu chtít odejít taky. Jsem z velké rodiny a netušila jsem, že mohu takhle skončit, že stáří znamená samotu a opuštěnost, ani ta zahrada už mne netěší. Naštěstí jsem potkala stejně osamělého člověka jako jsem sama, tak se aspoň občas vídáme a denně si voláme. Díky bohu za to.

osamělost musí být strašná :-O

O osamělosti se hrozně špatně píše, protože téměř jistě se po svěření se s takovými pocity objeví "génius", který osamělého člověka obviní z toho, že si za to může sám a vlastně se mu to tak líbí...