Jedním z největších nepřátel našich snah o hubnutí je hlad. Právě ten nás nutí jíst věci, které nesvědčí ani naší postavě, ani našemu zdraví. A navíc neexistuje jen jeden druh hladu – některé typy dokonce skutečným hladem ani nejsou! Jak se proti nim bránit?
Skutečný hlad je znakem, že naše tělo skutečně potřebuje jídlo, aby pokrylo své energetické potřeby a mohlo normálně fungovat. Pokud vám kručí v břiše, je jasné že přišel čas se najíst. Ideálně byste měli takovému hladu předcházet tím, že budete jíst pravidelně, po menších porcích. Když si totiž tento „opravdový“ hlad necháte přerůst přes hlavu, změní se v takzvaný vlčí. A ten vyústí v jedno – že do sebe nasoukáte vše, co máte po ruce. Nejlépe s co největším množstvím kalorií.
Jenže existují i jiné druhy „hladu“. A ty bývají ještě zákeřnější. Při nich totiž náš organismus ve skutečnosti jídlo nepotřebuje. A přesto nás dokáže „přinutit“, abychom mu nějaké přihráli. To pak kalorie pěkně stoupají a nějaké snahy o zdravou a štíhlou postavu jdou stranou. Jak se proti tomu bránit?
Vidím jídlo = mám hlad
Znáte to. Kolega si do kanceláře přinese k obědu třeba pizzu z nedalekého stánku. Vy už jste sice po obědě, ale tak dlouho pozorujete toho „zloducha“, jak se krmí, až získáte pocit, že když si hned také pro kus pizzy neskočíte, umřete hlady. Ve skutečnosti ale žádný hlad nemáte. Chcete jednoduchý test? Představte si onoho kolegu, jak chroupe třeba jablko. Máte pocit, že si hned také musíte dát jablko? Pravděpodobně ne. Tak vidíte…
Cítím jídlo = mám hlad
Podobný případ jako ten předchozí. Jenže na rozdíl od očí, které můžeme od jídla odtrhnout nebo je oklamat, těžko můžeme zakázat svému nosu cítit vůni linoucí se třeba z domácího koláče. Co s tím? Ani tady se totiž nejedná o hlad jako takový. A tak nejlepší bude, když své chuťové buňky ukojíte jedním či dvěma sousty oné dobroty. Ale víc už ne!
Jsem v depresi = mám hlad
Kromě depresivních pocitů mohou „hlad“ vyvolat také úzkosti nebo stres. A dokonce i nuda! Znáte to – bezcílně bloumáte bytem a vždycky nějak záhadně skončíte u lednice. Jenže vy vůbec nemáte hlad, to se jen snažíte jídlem zahnat nejrůznější negativní emoce. Řešení? Pěkně se zamyslete nad tím, co vás „užírá“ a namísto snahy smutek či stres „přejíst“ jej vyřešte!
Je dvanáct = mám hlad
Snídáte v sedm, obědváte ve dvanáct, večeříte v šest… Každý den se železnou pravidelností. Dokonce i tehdy, když jste si dopřáli královskou snídani, posvačili croissant, odpoledne ochutnali domácí klobásu s chlebem od kolegy… Zkuste se ale zamyslet, zda v onu hodinu, kdy normálně jíte, máte skutečně hlad. Mnohdy jsme totiž ještě sytí z předchozích pokrmů a večeři si naservírujeme jen proto, že je na ni čas.
Sledujte nás na sociálních sítích:
