Že nedostatek spánku vede k ospalosti, není žádným překvapujícím zjištěním, na to stačí selský rozum. Vědci z Baltimore ale odhalili princip, jak se mozek dostává do začarovaného kruhu věčné ospalosti u osob, které projdou spánkovou deprivací. Čím více totiž spánek oddalujeme na pozdní noční hodiny, tím jsou buňky vyvolávající pocit ospalosti aktivnější.
Podle vědců z Johns Hopkins University může za ospalost skupina neuronů, které se aktivují právě oddalováním spánku. Pokud jsou příliš aktivní, nemusí už pomoci ani dlouhý spánek, člověk se i po něm cítí unaveně. A také to vysvětluje to, proč chronické zkracování spánku vede k dalším poruchám spánku a nespavosti.
Tým docenta neurologie Marka Wua z Johns Hopkins University v Marylandu identifikoval tyto neurony v nervové soustavě mušek octomilek. Jejich spánková fyziologie je ale podle něj velmi podobná té lidské.
„Pomocí toho, co je podle naší dobré víry prvním odhalením mechanismu měnitelné povahy řízení spánku, se můžou vědci podívat na stejný proces u savců včetně člověka,“ míní docent Wu.
Aktivita objevených neuronů vede k prodlužování celkového spánku i jeho jednotlivých fází. Jenže většina lidí si po spánkové deprivaci kompenzační spánek nedopřeje. Takže aktivita neuronů je stále posilována a oni se pak cítí chronicky unavení.
Sledujte nás na sociálních sítích:
