Tentokrát jsme s našimi čtenářkami na vlastní kůži otestovaly fitness centra, respektive tři ze sportovních aktivit, se kterými se v nich můžete setkat. Každá z nás musela absolvovat nejméně tři lekce. A jak to dopadlo?
Spinning
Testovala čtenářka Jitka, 32 let, maminka 6leté Lucinky, v domácnosti
O co jde: Spinning patří k nejznámějším skupinovým aktivitám v posilovnách, jedná se o trénink na statickém kole pod vedením instruktora a za doprovodu motivační hudby.
Jitčina zkušenost: Na začátek musím říct, že nejsem zrovna fanynka sportu, ale ještě na střední jsem na kole jezdila docela ráda, takže mě celkem potěšilo, že právě tenhle sport přidělila bety.cz mně. Navíc jsem z menšího města a moc jiných aktivit naše malé fitko nenabízí. Na první hodinu (mimochodem to byla moje první návštěva fit centra v životě) jsem šla trochu s obavami, ale trenérka byla milá a všechno mi jako nováčkovi vysvětlila. Pak už jsme se opřeli do pedálů – nejdříve to vypadalo, že bude spinning vlastně pohoda, ale jak skončilo zahřívání, nastaly první problémy. Při simulaci rychlejšího stoupání (zvýšení zátěže) jsem měla pocit, že mi upadnou nohy a už nikdy nepopadnu dech, navíc jak hodina pokračovala, bylo mi skoro jedno, jaké tempo po nás trenérka chce, v podstatě jsem už jen sípala, snažila se pohybovat pedály alespoň nějak a byla naštvaná i na hudbu, která se linula fitkem. Odcházela jsem zpocená a vyčerpaná, navíc utrpělo moje sebevědomí, uvědomila jsem si, že nemám absolutně žádnou fyzičku. Když jsem šla na hodinu po týdnu, musela jsem se hodně nutit, abych testování nevzdala úplně, a tak jsem si s sebou vzala kamarádku. A nevím, jestli to bylo díky ní, nebo jestli jsem už byla tak nějak připravená na to, co přijde, ale měla jsem pocit, že mi to jde lépe. I když ke konci už jsem opět nestíhala. Podobně probíhala i „povinná“ třetí hodina, po které jsem i přes únavu měla pocit, že by mě spinning mohl bavit. S kamarádkou jsme se dohodly, že budeme chodit pravidelně. Zatím mám za sebou 6 hodin a doufám, že nepolevím. Takže pokud přemýšlíte, že byste spinning zkusily, jděte do toho – ale nevzdávejte se, kdyby se vám hned nevedlo, zkuste si najít někoho, s kým budete společně „trpět“. A pokud jste trochu ostýchavější a bojíte se, že by na vás jako na začátečníka koukali divně, protože nestíháte, nemějte obavy – důležité je, jak se cítíte vy, a navíc i ti zkušenější mají sami co dělat, aby udrželi tempo, takže si vás moc všímat nebudou.
TIP Bety: Chcete zhubnout a nevíte, která dieta je pro vás vhodná? Zeptejte se ZDARMA naší profesionální instruktorky Petry z klubu Holmes Place
H.E.A.T
Testovala redaktorka Zora
O co jde: H.E.A.T. program je ve většině posiloven nováčkem, jedná se o skupinové cvičení na speciálním „chodeckém“, polohovatelném mechanickém pásu. Skupina cvičí podle pokynů instruktorky.
Zorčina zkušenost: Než jsem se vypravila na první hodinu, obvolala jsem snad všechny známé, jestli nemají s H.E.A.T. nějaké zkušenosti. Nakonec jsem jednu kamarádku zpovídala tak dlouho, až se rozhodla jít s se mnou (H.E.A.T. zkoušela pár týdnů předtím, moc ji ale nenadchl). Cvičení probíhalo v malé místnosti, kde byly do půlkruhu rozestavěny pásy, uprostřed byl pak pás s mladou instruktorkou. Když se cvičebna zaplnila, pustila slečna hudbu (poměrně příjemnou, spíše relaxační – v průběhu hodiny se měnilo hlavně její tempo) a zhasla, svítit nechala pouze malou lampičku u svého pásu. Musím říct, že jsem to docela ocenila, člověk má pocit, že v naprostém vyčerpání, které jsem na základě vyprávění kamarádky očekávala, by ho nikdo pozorovat nemusel. Ovládat pás mě naučila kamarádka (sklon a odpor pásu si regulujete podle pokynů trenéra sami), ale instruktorka to ochotně vysvětlila každému nováčkovi. Po začátečním protažení svalů jsme začali s cvičením, přesně podle „povelů“ jsme zvyšovali a snižovali tempo, sklon pásu nebo zátěž. Po zhruba půlhodině jsem si začala přát, aby čas utíkal rychleji. Nejsem sice úplně bez fyzičky, ale vyšší zátěže jsem prostě přestala zvládat. Naštěstí instruktorka často nabízí jakési alternativy – „teď sklon zvýšíme, kdo si troufne na maximum, zvýší na maximum, pokud se na to necítíte, zůstaňte v současné úrovni“ – člověku to hodně pomůže, alespoň se necítí jako úplný outsider. I když jsme měli pravidelně pít, měla jsem ke konci problémy už i jen spolknout lok vody. Odcházela jsem zpocená a vyčerpaná, druhý den jsem nachozené kilometry v nohách cítila. Další dvě hodiny proběhly podobně, akorát kamarádku už jsem na ně nepřemluvila. Nejsem si jistá, jestli už jsem byla napotřetí méně unavená, i když pravdou je, že už jsem zvládla chodit i na stroji s maximálním sklonem a zátěží (i když ne moc dlouho). Bohužel jsem však po uplynutí tří „povinných“ lekcí nějak ztratila motivaci chodit na H.E.A.T. pravidelně. Byla jsem pak sice ještě dvakrát (a určitě ne naposledy), ale zdá se, že tu pravidelnost by to chtělo, fyzička se příliš nelepší (nicméně za to si můžu sama). Každopádně jsem přesvědčená, že si H.E.A.T. bude zaslouženě získávat stále větší oblibu (jen nevím, jestli tu moji).
Step aerobic
Testovala čtenářka Michaela, 34 let, maminka 4letého Patrika a 5letého Deniska, HR specialistka
O co jde: V podstatě se jedná o aerobic doplněný speciální podložkou – tzv. stepem. Díky výškovému rozdílu mezi podložkou a podlahu zatěžujete jiné skupiny svalstva dolních končetin než při klasickém aerobiku.
Míšina zkušenost: Step aerobic mě docela nadchl, na střední škole jsem asi rok chodila na klasický aerobic, takže jsem se těšila, že si připomenu staré dobré časy. Sezením v kanceláři jsem docela zlenivěla (a kupodivu moc nepomáhá ani neustálá honička okolo mých dvou raubířů), ale i tak jsem první hodinu dokázala zvládnout docela dobře (ano, byla jsem unavená, zpocená, třásly se mi nohy, ale byla to taková ta příjemná únava, čistě fyzická). Slečna, která předcvičovala, byla příjemná a profesionální, měla výborně udělanou choreografii (zahřívací fáze – hlavní cvičení na stepech – protažení) a vybranou příjemnou hudbu. Ze začátku jsem sice trochu pletla kroky a anglické názvy jednotlivých úkonů pro mě byly záhadou, ale nebyla jsem sama, a navíc to nijak nevadilo, stejně se kopírují pohyby instruktorky. Pravda je, že mě druhý den bolel skoro každý krok, to mě docela překvapilo. Druhá a třetí hodiny byly také v pohodě, začala jsem trochu pronikat do některých sestav, naučila se pár základních pojmů. Rozhodla jsem se, že zkusím chodit jednou týdně. Druhý den namožené svaly pořád trochu cítím, ale bavit mě to nepřestalo. Tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. Mimochodem, pokud se vám při slově aerobic vybaví sál nebo tělocvična zaplněná oslnivě krásnými, superštíhlými a vysportovanými slečnami, mezi které prostě zapadnout nemůžete, pusťte takový nesmysl z hlavy – cvičit s vámi budou úplně normální ženské, nikdo se na vás nebude dívat skrz prsty jen proto, že máte nějaký ten špíček navíc.
Příště se můžete těšit na zkušenosti třeba ze Zumby, Power jógy nebo vodního aerobiku!
Děkujeme čtenářkám Jitce a Míše, že se s námi testu zúčastnily! Pokud máte i vy zájem s námi testovat, přihlašte se nám na redakce@bety.cz!
