Mnozí lidé si do kávy či čaje sypou hned několik lžiček cukru a dezerty konzumují se stejným apetitem jako chleba. Proč někomu stačí cukru maličko, zatímco jiný ho do sebe může cpát od rána do večera? Vědci z Pensylvánie tvrdí, že za to mohou geny. A lidé, kteří se cpou sladkým, mají nevýhodné geny, které oslabují smysly vnímající sladkou chuť.
Jinými slovy, lidé holdující sladkému vnímají tuto chuť slabě, jejich mozek při konzumaci cukru nemá dostatečnou odezvu, tak požaduje sladidla velké množství a často.
„Konzumace velkého množství sladkého je vnímána jako slabost osobnosti. Nicméně naše práce naznačuje, že to, co určuje, jak vnímáme sladkou chuť, řídí z velké části geny,“ tvrdí doktorka Danielle Reedová z Monellovy univerzity.
A přirovnává to k lidem, kteří se narodí s narušeným sluchem. Ti si pouštějí hudbu naplno, zatímco lidé se slabým vnímáním sladké chuti se přecpávají sladkým a sladí si nápoje množstvím cukru.
„Výsledky této studie, která nezjistila žádný vliv prostředí, ale zato silný vliv genů, tak vyvrací obecnou domněnku, že když dítě v rané fázi života konzumuje hodně sladkého, bude necitlivé vůči cukru k dospělosti a bude se jím cpát,“ tvrdí doktorka Reedová.
Své závěry opírá o výzkum smyslů u dvojčat, která mají stejné geny a u nichž se snadno určuje, co je ovlivněno geneticky a co výchovou či vlivem prostředí.
Sledujte nás na sociálních sítích:
