Někdy je nutné se vybrečet

Být silný je automaticky dobré a vždy cílem, být slabý je špatný a musíme na tom pracovat. I když nemám nic proti síle a jsem sama o sobě silná, oslavuji ženy, které ukazují svou celulitidu na Instagramu, považuji toto hodnocení za problematické. Stále častěji to vede k tomu, že lidé ukazují své silné stránky a skrývají svou křehkost.

Kdybychom všichni stále žili v jeskyních a jídlo bylo vzácné, bylo by vhodné svoji slabost skrývat. Slabí by se museli bát, že budou vyloučeni silnými. Ale ve světě, ve kterém bychom si teoreticky mohli dovolit solidaritu a lidskost – proč musíme být neustále silnější? Všichni se tím jen dostáváme pod tlak a uměle zvyšujeme svá očekávání.

Proč je tak samozřejmé, že silný = dobrý? Koneckonců, lidé se spojili především proto, že jsou jednotlivě příliš slabí na to, aby přežili, natož aby programovali software a stavěli letadla. Takže slabiny nemohou být tak špatné. Na slabosti musí být něco dobrého, jinak bychom nebyli slabí. Tato fixace na sílu jde tak daleko, že ji dokonce nazýváme silnou, když náhodou přiznáme své slabosti. Proč musíme být „silní“? Co je špatného na "člověku"?

Proč být silný

Neříkám, že bychom měli oslavovat své slabosti a lpět na ní. Když mám silnou chvíli, třeba bráním někoho, koho ostatní pomlouvají, nebo mě netrápí pupínky, mám ze sebe dobrý pocit. Na druhou stranu, pokud začnu brečet při pohledu na med v supermarketu, není to špatně. A protože dobré pocity jsou v podstatě to, co chci, přirozeně se snažím reagovat silně a zesílit se v každém momentě. Ale chci to dělat pro sebe, a ne pro společnost, která si mých předností neváží nebo je jen využívá.

To je další problém toho, být silný: neexistuje jasná definice lidské síly ani krásy. Dnes je projevem síly vyjádřit svůj názor, zítra může být zase silné se ho zříci v zájmu míru. Proto je tak problematické prohlásit sílu za univerzální životní cíl: síla je subjektivní a do jisté míry je věcí vkusu. 

Samozřejmě můžeme obdivovat lidi, když se v našich očích chovají super-hrdinsky, a rádi jim to řekneme – vždyť nic se nevyrovná vzájemnému uznání. Ale: Být silný není všechno. A až příště potkáte někoho, kdo stojí před ránou osudu, místo „Ty to zvládneš, jsi silný.“ mu jednoduše řekněte: "Nejsi sám. Kryju ti záda."

Zdroj: názory autora