Chcete zhubnout? Začít cvičit? Přestat kouřit? Jíst zdravě? Víc číst? A začnete hned od zítra? Jasně! Stejně jako jste to říkali včera, předevčírem a minulý čtvrtek... Proč se „zítra“ obvykle změní v „nikdy“.
Od zítřka budu jíst hodně zeleniny, od zítřka budu sportovat každý den, od zítřka konečně budu říkat ne – ve kterém z těch tří výroků se poznáváte? Téměř každý z nás si už někdy podobné předsevzetí – a pravděpodobně jste také selhali. Proč „zítra budu lepší“ nefunguje?
„Zítra“ nikdy nepřijde
Bez ohledu na to, jak plní jsme v danou chvíli přesvědčení, že skutečně myslíme „zítra“, nakonec toto malé slovo v našem usnesení primárně znamená: „dnes ne“ nebo „teď ne“. Takže „zítra“ se rychle stane „jednou“ a „někdy“ se nakonec stane „nikdy“. Protože toto „zítra“ ze včerejška je zase „dnes“ a včera to „dnes ne“ dopadlo dobře...
S každým dalším „dnes“ bude zítra o něco těžší
S každým dnem, kdy pokračujeme v nějakém (zlo)zvyku, se tento návyk více zapisuje do bazálních gangliích našeho mozku. Takže zítra bude o něco těžší přestat kouřit nebo zbavit se cukru než dnes. A když to nedokážeme dnes – jak to bude fungovat zítra?
„Od zítřka“ nás svádí znovu si užít „dnes“.
Především u diet je to naprosto typické – pokud chcete zítra začít hubnout, většinou si dnes ještě dopřejete… A pak se cítíme špatně, že nemáme dostatečnou motivaci. Nebo se cítíme naopak tak dobře, že už si nejsme tolik jistí, že chceme něco změnit. V obou případech si jen ztěžujeme něco od zítřka změnit.
Náš ještěří mozek nezná „zítra“
Neřídíme se pokyny naší „racionální“ části našeho mozku, ale spíše oblastmi, které jsou prastaré a které sdílíme se zvířaty, jako jsou ještěrky a krysy. Neexistuje žádné „zítra“, pouze „teď“. Abychom do těchto oblastí pronikli a přeprogramovali je, nezbývá nám nic jiného, než začít v čase „teď“. Jinak naše racionální vůle nemá proti našemu ještěřím mozku šanci.
Pokud „začnu zítra“ funguje dnes, bude fungovat každý den
Jakmile se „od zítřka“ rozhodneme něco změnit, většinou se hned cítíme o něco lépe. Ulevilo se nám, jsme motivovaní a máme téměř pocit, jako bychom problém již vyřešili. Ale rychle se z toho může stát další toxický návyk. Protože když záměr pomáhá a je dobrý, tak proč bychom vlastně měli něco měnit – když je to tak strašně vyčerpávající?
Pokud se opravdu chceme dále rozvíjet nebo se něčeho vzdát, měli bychom s tím začít v okamžiku, kdy se k tomu rozhodneme – i když by to měl být jen první malý krůček.
Zdroj: názory autora - celý článek
Sledujte nás na sociálních sítích:
