Místo známého přísloví „Co na srdci, to na jazyku“ tady spíše platí „Co v hlavě, to na papíře.“ Nebo jak kdysi řekl Goethe: "Psaní příběhů je způsob, jak se zbavit minulosti."
Psaní může mít terapeutický, osvobozující, a dokonce léčivý účinek. Terapeutické psaní je nedílnou součástí psychologie a existuje nespočet cvičení o tom, jak psaním osvobodit psychiku.
Nemusíte být nemocní, abyste měli prospěch z terapie psaním. Každému z nás může být užitečné si pravidelně nebo občas sednout a jednoduše sepsat, co nás trápí. To nám pomáhá vypořádat se s problémy v každodenním životě a pomáhá nám soustředit se na to, co je pro nás v našem životě skutečně důležité.
Psaní jako terapie
Existuje spousta metod a cvičení pro psaní terapeutickým způsobem. Ve svých základních rysech jsou si všechny podobné a jejich cílem je vyjádřit a zapsat svůj vlastní stav mysli a své vlastní myšlenky a problémy tím nejneformálnějším a nejsnadnějším možným způsobem.
Zatímco někteří lidé raději píší jen tak bez ladu a skladu, jiní volí poetičtější přístup – a někdo potřebuje danou strukturu, aby mohl své nejvnitřnější bytí obrátit navenek.
Co je potřeba k terapii psaním
Dobrá věc na terapeutických metodách psaní je, že nepotřebujete mnoho. V závislosti na tom, jak chcete zapsat své myšlenky, budete možná potřebovat kus papíru, deník nebo jiný zápisník a pero – i když je jen na vás, zda použijete kuličkové, plnicí nebo třeba propisku.
Pokud chcete na psaní pohlížet jako na terapii, měli byste mít kromě těchto materiálních požadavků ještě jednu věc: vůli vydržet delší dobu. Terapie psaním není jednorázová záležitost a funguje pouze tehdy, pokud je dodržována po určitou dobu a je vidět pokrok. Základem úspěchu je psát si každý večer deník, ráno si zapisovat myšlenky na nadcházející den, nebo jednou týdně absolvovat terapii poezií.
Své vlastní texty byste měli čas od času zvednout a přečíst s určitým odstupem. To podporuje vnitřní zpracování určitých zkušeností nebo obav.
Jaký účinek má terapeutické psaní?
Proč je psaní tak vhodné jako terapie nebo jako zkoumání sebe sama? Odpověď je vlastně velmi jednoduchá. Když si zapisujeme myšlenky a to, co se v nás děje, strukturujeme věci a aktivně se jimi zabýváme. Naše představy a pocity jsou často všechno, jen ne jasné, a někdy dokonce velmi protichůdné. Uspořádání věcí nám pomáhá je zpracovat.
Obecně nám proces psaní pomáhá uvědomit si, co se v nás děje. Vytváříme si tak blízkost sami se sebou – a zároveň odstup od toho, co nás trápí. Psaní také pomáhá vyrovnat se s určitými tématy.
Zdroj: www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3505408/, www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8438907/
Sledujte nás na sociálních sítích:
