Představte si v duchu tu nejkrásnější horu – jakou znáte, slyšeli o ní nebo vám fantazie dovolí. Uvědomte si její mohutnou podobu, tyčící se vrchol, patu hluboko v zemské kůře, její strmé svahy nebo mírně se svažující úbočí hor. Jak vypadá „horská meditace“?
V dnešní době největší trend mezi meditacemi – horská meditace. Nepotřebujete k ní žádné pomůcky, jen svoji představivost a zvládne ji i naprostý začátečník v meditaci nebo kdokoliv, kdo touží po klidu. A název „horská“ je trochu zavádějící – na horách být vůbec nemusíte.
Jak na „horskou meditaci“
Ať už vypadá jakkoli, zastavte se, sedněte si a dýchejte s tímto obrazem v mysli, právě teď, v tomto okamžiku. Když zde sedíte a dýcháte s horou, dovolte svému tělu, aby se rozpínalo stejně jako pomyslné „tělo“ vaší hory, dokud s ním nesplynete a nestanete se jedním. Vaše hlava se stane tyčícím se vrcholem, vaše ramena a paže se stanou vašimi stěnami, vaše hýždě a nohy vaší pevnou základnou.
V tuto chvíli nejste nic jiného než dýchající hora, nehybná, neochvějná v klidu těla a mysli. Den co den zůstává hora neochvějně nehybná, když se slunce pohybuje po obloze, světlo, stíny, barvy a počasí se neustále mění. Hora jen prodlévá, jen je sama sebou.
Jak se roční období mění a počasí se mění ze dne na den, z okamžiku na okamžik, hora zůstává stejná. Nedotčená tím vším zůstává hora nedotčená povrchními událostmi, nedotčená světem zdání.
S takovým pocitem a obrazem hory v oku naší mysli můžeme ztělesňovat stejný neochvějný klid, být stejně zakořeněni ve všem, co se v našich životech neustále mění. Jak v našem životě, tak v meditaci neustále zažíváme měnící se povahu naší mysli, našeho těla, vnějšího světa. Ve vnějším světě i ve vnitřním světě, v naší mysli, zažíváme bouře různé intenzity a násilí. Otřásají námi silné větry, navštěvuje nás zima a déšť. Snášíme temné a bolestné časy, ale zažíváme i chvíle intenzivní radosti, chvíle povznesení.
Staňte se horou
Můžeme se spojit a přivlastnit si sílu a pevnost hory tím, že se staneme horou v meditaci. Můžeme použít její energii k posílení našeho úsilí být všímaví, vyrovnaní a jasní v každém okamžiku. Může být užitečné zvážit, že naše starosti, myšlenky, pocity, emocionální bouře a krize se vším, co se nám děje, se neliší od neustále se měnícího počasí na hoře.
Máme sklon brát si vždy vše osobně, ale určujícím znakem všech těchto událostí je jejich neosobnost! Počasí v našich životech nelze ignorovat ani popřít. Pokud v ní nechceme zahynout, musíme se jí postavit čelem, respektovat ji, cítit ji; musí vědomě rozpoznat, co to je. Pak si uprostřed všech bouří dovolíme zažít vnitřní klid, ticho a moudrost hlubší, než jsme kdy považovali za možné.
Zdroj: názory autora - celý článek
Sledujte nás na sociálních sítích:
