Antropomorfizace popisuje chování, při kterém dáváte lidské vlastnosti zvířatům a věcem. Takže pokud někdo antropomorfizuje, může vnutit hlasy, myšlenky, pocity, tváře, fyzické vlastnosti nebo dokonce morálku a hodnoty čemukoli nelidskému.
I když to může znít jako zvláštní nápad, ve skutečnosti je to naprosto běžná věc. Ve skutečnosti se toto chování v naší kultuře vyskytuje tak často, od knih po televizi a filmy, že si možná ani nevšimnete, že to děláte. Co přesně tento jev je, proč k němu dochází a jak zjistit, zda je to v pořádku?
Pochopení antropomorfizačního chování
Jedním z nejčastějších případů, je antropomorfizace domácích mazlíčků. Můžete označovat svou kočku jako své „dítě“ nebo mluvit lidským hlasem za svého psa. Dalším příkladem jsou děti, které svým hračkám dávají lidské vlastnosti. To je naprosto přirozené a není se za co stydět. I když se antropomorfizace vyskytuje častěji v dětských médiích, je častá i ve světě dospělých.
Proč antropomorfizujeme
Lidé potřebují spojení. Takže vkládání lidských atributů do věcí, které nejsou lidské, může vytvořit pocit propojenosti, který bychom jinak nepociťovali. Může také pomoci lidem pochopit věci. Pokud například o událostech nebo akcích uvažujete jako o lidštějších, možná je snáze pochopíte.
Antropomorfismus se často používá v psaní. Přidělení lidských vlastností nelidským předmětům může čtenářům a divákům pomoci vcítit se více do knihy nebo filmu (a to může být skvělé!). Navíc nám antropomorfizace může pomoci pochopit svět kolem nás. Když vaše kočka čurá v posteli, přirozeně chcete předpokládat, že se na něco zlobí. Když vám pes sežere botu, můžete se mu omluvit za to, že jste byli celý den pryč.
Vrozeně toužíme porozumět druhým a dávat jim lidské myšlenky a pocity nám v tom může pomoci.
Je antropomorfismus zdravý?
Při každodenním použití, jako je literatura nebo vtip o domácím mazlíčkovi, je akt antropomorfizace naprosto zdravý. Může nám pomoci cítit se propojení se světem kolem nás a udržet nás v zapojení do knih a televizních pořadů. Jako u většiny věcí je nejlepší nenechat se ale unést.
Zdroj: www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6231421/ - celý článek
Sledujte nás na sociálních sítích: