Většina z nás nechce – a ani neumí – být sama. Ale samotě bychom se vyhýbat neměli! Vlastně bychom ji ve skutečnosti měli s vděkem přijmout.
Když skončila covidová omezení, první věc, kterou jsme chtěli udělat, bylo vrhnout se do náruče ostatních. Po tak dlouhé době strávené v izolaci jsme řekli ano každému pivu v hospodě, setkání na kávu, víkendu a filmové noci, které jsme mohli s přáteli podnikat. A dokonce i nyní, kdy se naše společenské životy už dávno vrátily, se mnoho z nás aktivně snaží vyhýbat samotě. Představa, že bychom šli sami do kina nebo se zúčastnili akce bez kamarádky, nás naplňuje hrůzou. Co když si ostatní myslí, že jsme neoblíbení? Kdo bude ten, kdo vyplní ticho?
Samota nabízí tolik radosti
Naučit se vážit si času o samotě je bezpochyby ta nejradikálnější a nejdůležitější lekce, kterou se můžete v životě naučit. Samota je pro většinu z nás fuška, něco, s čím se chceme setkat jen v krajním případě. To je důvod, proč, zvažujeme všechny jiné možnosti než strávit noc sami.
Čím pohodlnější budete mít čas jen pro sebe, tím více si uvědomíte, že opravdu není třeba prohlašovat sobotní večer za katastrofu jen proto, že nemůžete najít nikoho, kdo by s vámi šel na večeři. Jste jediná společnost, kterou skutečně potřebujete.
Zanedbávat čas strávený o samotě je jako vždycky zapomenout přidat do receptu na koláč naprosto nezbytný ‚prášek do pečiva‘. Všichni potřebujeme osamělost – jako hodnotu samu o sobě – k tomu, abychom byli svými nejlepšími a nejautentičtějšími já, a přesto žijeme v extrovertně orientovaném a technologiemi posedlém světě navrženém tak, aby podporoval cokoli jiného než samotu.
Zdroj: názory autora - celý článek
Sledujte nás na sociálních sítích:
