Podle britských evolučních biologů nejsou naše scvrklé a nabobtnalé prsty ve vodě jen výsledkem náhody. K tomuto stavu po delším máčení je přivedl přírodní výběr. Prsty, jejichž bříška ve vlhkém prostředí nabobtnají a zvrásní, totiž dokážou lépe chytat a držet předměty ponořené ve vodě.
Ačkoli si mnozí lidé při ručním mytí nádobí či praní berou rukavice, aby si pokožku neopotřebovali a nezničili, ochuzují se tím o schopnost lépe udržet předměty pod vodou. Právě nabobtnání a zvrásnění vnitřní strany rukou pomáhá lidem hbitěji uchopit ponořené či mokré předměty.
„Když se vrátíme zpět, mělo to evoluční význam, zvrásněné prsty pomáhaly lidem ve vlhkých podmínkách lépe uchopit potravu, kterou museli vytahovat z vlhké vegetace či vody,“ míní doktor Tom Smulders z Newcastle University. Tam také provedli experimentální výzkum a svou hypotézu potvrdili.
Osoby mající rozmáčené ruce jsou mnohem zručnější při vytahování kuliček a jiných malých objektů z vody. Naopak člověk, jenž má ruce ještě suché a nerozmáčené, je pod vodou neohrabaný. Platí to i o chodidlech. Ta rozmáčená kráčejí po vlhkém prostředí hbitěji a bezpečněji než suchá.
Při namočení kůže na dlaních a chodidlech dochází k tomu, že se cévy v podkoží stáhnou, tím stáhnou i kožní buňky a vytvoří zvrásnění bříšek prstů.
Sledujte nás na sociálních sítích:
