Naše pravidelné lži

Buďme upřímní – tedy to znamená, pojďme říkat pravdu. Jenže na mnoho otázek pravdivou odpověď neznáme: „Co je štěstí?“, „Co je smysluplný život?“ a „Proč jsem taková, jaká jsem?“ A pak odpovídáme tak, jak si myslíme, že je nejlepší. A občas si lžeme do kapsy. Co tedy s tím, když tu a tam zalžeme?

Ve skutečnosti psychologové dospěli k závěru, že občas žijeme šťastnější život se lží než s pravdou. Podle nich jsou následující lži dokonce zdravé.

„Jsem lepší než průměr.“

Většina lidí v sobě vidí spíše pozitivní vlastnosti než ty negativní. Většinou si o sobě také myslíme, že jsem lepší než průměr. To se týká především našich osobnostních rysů, které je obtížné měřit – štědrost, smysl pro odpovědnost, zdvořilost a inteligence. Na druhou stranu, pokud jde o takové speciální dovednosti, jako třeba jízda na jednokolce nebo programování – se považujeme – a správně – za horší než průměr.

Taková mírná nadměrná sebedůvěra pomáhá budovat větší sebevědomí a sebeúctu. Pokud v ní však zajdeme příliš daleko, že naše vlastní vnímání je v rozporu s vnímáním ostatních, má to opačný účinek. V ideálním případě si sami sebe ceníme o něco víc, než bychom si zasloužili – ale necháváme si to pro sebe!

„Mám svůj osud ve svých rukou.“

I známé pořekadlo dokazuje, že tohle je rozšířený názor: Každý svého štěstí strůjcem. Abyste přišli na to, že to není pravda, nepotřebujete víc než jen pět minut přemýšlet. Jistě – svými činy do určité míry naše životy utváříme, ale děláme vždy nejlepší možné rozhodnutí?

Kromě toho náš život ovlivňuje mnoho faktorů –⁠ od místa narození přes sociální situaci rodičů až po společenské normy. Upřímně ta část, kterou si sami určíme, je nakonec mnohem menší než ta, na kterou nemáme žádný vliv.

„Moje budoucnost bude skvělá.“

Třetí zdravou lží je, že máme tendenci být mnohem optimističtější ohledně své budoucnosti, než bychom s ohledem na zkušenosti a rozum měli být. Například ze statistik a psychologie víme, že jen několik párů spolu zůstává po celý život, ale všichni u oltáře slibují „dokud nás smrt nerozdělí“.

Dalo by se říct, že nerealistický optimismus často vede k vážným zklamáním, a proto nám velmi často ubližuje. Ale naděje a důvěra nám dávají sílu a tu potřebujeme, abychom se vyrovnali s naším životem s chutí.

Zdroj: názory autora, https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/15098258/