Vlastní přístup k sobě samým

Když si představíme strom, uvidíme pravděpodobně velkou „rostlinu“ s širokým hnědým kmenem, několika větvemi a listy. Listy možná opadávají. Nebo je to vysoký jehličnatý strom. Víme, že má kořeny, ale asi jen málokdo z nás si je hned představí. Nepředstavíme si asi ani všechen hmyz, který v kůře stromů žije, ani ptáky v hnízdech jeho koruny. Nevidíme, jak záslužnou funkci stromy mají s ohledem k naší planetě. Ale to vše k němu přece patří.

V naší představivosti tedy nikdy nevidíme svět takový, jaký je ve skutečnosti. Škatulkujeme si věci i osoby a zvířata do vzorů a kategorií, které definují jejich základní vlastnosti. Děláme si schémata. Zjednodušujeme. Soudíme. A stejně přistupujeme i k sobě samým.

Vlastní obraz podle vlastních schémat

Během života si náš mozek tvoří schémata, která nám pomáhají organizovat informace a spojit si svět s výrazy. To zahrnuje „vlastní schémata“ a myšlení, které ovlivňují, jak myslíme, cítíme a jednáme. V důsledku jsou všechny tyto „popisy“ jen zjednodušené nebo zevšeobecněné výrazy. Tak může například někdo být v soukromí nesmělý, ale v zaměstnání se za nesmělého nepovažuje. Nebo aby mohl někdo vykonat určenou činnost, musí v ní vidět smysl a důležitost. A protože mu třeba u školních úkolů chybí obojí, projevuje se jako líný.

Jak se vidíme ovlivňuje i naše sebevědomí

Nejsme schopni pochopit sebe nebo svět v celé jeho komplexnosti, proto musíme věci generalizovat a zjednodušovat. Nevýhody nebo potíže s tím spojené zjistíme ale teprve, když dostaneme zpětnou vazbu, která není jenom zjednodušená, ale naprosto mylná. To nám brání se rozvíjet a růst. Pokud tedy vyrůstáte jako mladší sestra a vždycky, když jste smutná nebo pláčete vám bratr řekne, že to je otravné, můžete si vštípit, že jste pro okolí přítěží, když ukazujete emoce. A tak se naučíte je potlačit.

Další nevýhodou je, že zjednodušený obraz nás samotných nám brání objevit vlastnosti mimo vlastní schéma. Když si o sobě například myslíme, že jsme chaotičtí, povede to pravděpodobně k tomu, že se každému organizačnímu úkolu vyhneme obloukem.

Jak svoji představu „opravit“

Nikdy se nebudeme vidět tak, jací skutečně jsme. Ale naše představa ovlivňuje, jak se cítíme, čemu věříme, jak se chováme. Proto je v našem největším zájmu vytvořit si takový obraz, se kterým dokáže co nejlépe žít. Takový, ve kterém se budeme cítit dobře, který nás nechá dělat odvážná rozhodnutí a nedovolí se neustále podceňovat. Takový, který nebude pevný a hotový, ale bude otevřený novým možnostem.

Zdroj: názory autora, psychologytoday.com, https://www.psychreg.org/what-is-your-perception-of-yourself/