Každý člověk má prý tři různé tváře

Nejen v současnosti, v době Facebooku a Instagramu, ale už se vznikem divadla v antice, jsme věděli, že se lidé dokážou skvěle přetvařovat. Influencerky, které vždy vídáme v jejich typické insta-póze s jednou nohou vpředu, lehce vystrčeným zadečkem, úsměvem a mnoha filtry, prezentují sebevědomý vzhled, ale které mimo objektiv určitě také nosí tepláky a leží na gauči a zdaleka nejsou tak šťastné a sebevědomé jako se nám snaží namluvit. Nebo že herec – záporák ze seriálu, který právě sledujeme, ve skutečnosti může být (a většinou je) velmi milý a sympatický.

Ale nejenom influenceři, youtubeři, herci a zpěváci se umějí předvádět (a přesně to dělají). Ruku na srdce – my všichni nosíme různé masky (nejenom během pandemie) a většinou si toho ani nevšimneme.

Tři tváře, které nosíme

V Japonsku jsou si toho ale v zásadě vědomi, protože tvrdí, že každý člověk má tři tváře. Jednu, kterou ukazuje světu, druhou, která patří kamarádům a příbuzným a třetí, která se zjeví, jen když jsme sami. A minimálně povšechně to dává smysl.

Tvář, kterou ukazujeme světu, musí působit kompetentně a nezranitelně, protože teoreticky ji může vidět každý, kdo by nám chtěl ublížit a využít našich slabostí nebo zranění. Zároveň musí ale působit přátelsky a sympaticky, protože jenom pak se k nám okolí bude chovat (převážně) mile – a to je velmi důležité, pokud nechceme neustále bojovat se špatnou náladou.

Blízkým přátelům a rodině můžeme zase ukázat jiné stránky. Dělíme se s nimi o svá tajemství, pocity, pochyby, starosti a štěstí. Říkáme jim své upřímné názory a myšlenky, i když nejsou zrovna politicky korektní. To všechno nás spojuje v důvěře a intimitě a odlišuje dlouhodobé svazky od letmých vztahů nebo přátelství.

Ale ani nejbližším většinou neukazujeme obličej, který nosíme, když jsme sami. Když se nemusíme nebo nechceme na nikoho ohlížet a můžeme dělat, co chceme, aniž by to mělo nějaký dopad na druhé. Naše tvář samoty je maximálně egoistická, ale to je v pořádku, protože všichni potřebujeme okamžiky, kdy se staráme jenom sami o sebe, a protože tím nikomu nemůžeme ublížit. Naše pocity a myšlenky vystupují v čistější podobě než u ostatních tváří, protože i když se potřebujeme kamarádce nebo příteli vyplakat na rameni, zůstávají věci, které neříkáme nikomu.

Zdroj: názory a tvrzení autora, verywellmind.com