Vyjdete ven a máte chuť nasát energii ze slunečního zdroje. Zvednete hlavu, zadíváte se směrem k obloze a hned vás zašimrá v nose. Hepčík! Proč při pohledu do slunce kýcháte – stejně jako třetina populace?
Vlastně je to tak trochu záhada. První oficiální zmínky o reflexu těla, který reaguje na ostré a jasné světlo, se objevily již v 50. letech 20. století, kdy jistý francouzský výzkumník zjistil, že někteří pacienti kýchají, pokud jejich oči ozáří oftalmoskop používaný k vyšetření sítnice. Bum, tady něco nehraje!
Udělej sýr!
Vědec se o tento jev začal hlouběji zajímat, stejně jako kdysi sám velký Aristoteles ve 4. století př. n. l., a jeho pokračující vyšetřování ukázalo, že člověk kýchá, když je vystaven jasnému slunečnímu světlu, v některých případech i světlu ultrafialovému, či při fotografování bleskem. Jelikož nebyl schopen v lékařské literatuře najít nic, o co by se mohl opřít, dospěl k závěru, že takové kýchání je vlastně raritou. Později se však ukázalo, že se o žádnou vzácnost nejedná, ale i tak jsou odborníci zmatení. Vlastně se dodnes opírají o pouhé hypotézy.
Když se zkříží nervové dráhy
Jedná se o takzvané fotonické kýchání, jež se objevuje třeba i v případě, kdy přicházíte ze tmy do světla. Navzdory informacím, které se vědcům podařilo v průběhu let shromáždit, nikdo přesně neví, jak optická stimulace očí vede ke kýchnutí, ale jednou z možností je, že oči a nos jsou spojeny prostřednictvím pátého lebečního nebo trigeminálního nervu. Když tedy jasné světlo způsobí zúžení zornic oka, může to nepřímo způsobit sekreci a ucpání nosních sliznic, což pak vede k onomu „hepčík“!
Rozhoduje lidská rasa
Nebo to může být výsledek procesu zvaného „parasympatická generalizace“. Jakmile světlo polechtá jednu část parasympatického nervového systému těla, aktivuje se i jeho další část. Buď jak buď, trpíte-li na to, nejste sami. Ale jsou horší věci. Většina lidí si kýchne zhruba třikrát, čtyřikrát až maximálně desetkrát, následně mají pokoj. Prý se ale fotonické kýchání dědí z generace na generaci, a to bez ohledu na pohlaví, nicméně s rozdíly v barvě pokožky. Vědci tvrdí, že se týká výhradně bělochů. Že by za tím však stál nějaký gen, se zatím prokázat nepodařilo. Takže bůh ví, co je za to rozmar přírody.
Sledujte nás na sociálních sítích:
