Ornitologové a ekologové upozorňují na to, že populace tažných ptáků se zmenšují kvůli globálnímu oteplování. Ptáci totiž přilétají po tisíce let ve stejný čas na hnízdiště, protože v tu dobu tam měli nejvíce potravy pro mláďata. S oteplováním se však hmyz líhne dříve a tažní ptáci přilétají pozdě, takže nemají pro potomky dost krmiva. Podle norských vědců však nejsou mimo riziko ani ptáci, které známe z krmítek. Tedy ti, jež u nás přezimují. I když mohou začít hnízdit dříve v souladu s tím, jak se probouzí příroda, změny jsou příliš prudké.
Ohrožené jsou i oblíbené sýkorky
Vědci z Norské univerzity vědy a techniky to prokázali u sýkor koňader. Ty jsou ptáky stálými a migrují během zimy jen v rámci malého území. Často je vídáme na krmítcích a jsou také jedněmi z nejčasněji hnízdících pěvců u nás. Sýkory reagují na oteplení na konci zimy a počátku jara. Jakmile teploty vzrostou, ptáci začnou tokat, pářit se a hnízdit. To tedy naznačovalo, že na případné oteplení zareagují včas. Takže i když dříve vyraší listy a vylíhnou se housenky a larvy, sýkory už budou hnízdit a mláďata budou mít dost potravy. Jenže tomu tak úplně není.
I když sýkory koňadry mohou reagovat na změny klimatu, nesmějí být změny příliš rychlé. Sýkory nereagují dost pružně, hnízdí se zpožděním, takže nepřivádějí první mláďata na svět včas – s líhnutím hmyzích larev. Sýkory sice hnízdí několikrát do roka – dokonce až třikrát – takže vyvedou více generací mláďat, ale snášejí poměrně hodně vajíček v jediné snůšce. V první jich bývá osm až deset. Pro tolik mláďat rodiče ale potřebují opravdu mnoho potravy – populační explozi hmyzu ve správný čas.
Vědci z Norska zjistili, že pokud bude jaro přicházet v Evropě v průměru o čtyřiadvacet dní dříve, sýkory nezvládnout tak rychle reagovat. A jejich populace se výrazně zmenší. Nejhorší scénáře hovoří o mizení druhu.
„Kvůli tomu, jak rychle produkujeme emise skleníkových plynů, nebudou sýkory koňadry schopné dost rychle reagovat na příliš prudké změny ve výskytu larev. To se může stát, i když sýkory koňadry začnou upravovat rychleji začátek hnízdní sezony. Jde o to, že můžeme dosáhnout kritického prahu, po kterém už sýkory nebudou schopny se dále přizpůsobovat. Prostě gumičku budeme natahovat tak moc, až praskne, řeklo by se. Dobrou zprávou je, že populace těchto ptáků podle našich výzkumů zvládnou mírnou či střední rychlost klimatických změn,“ tvrdí doktorka Emily Simmonds z Norské univerzity vědy a techniky. Podle jejích analýz současného chování sýkor a vývoje jejích populací v Evropě a podle počítačových modelů budou tito ptáci schopní reagovat pružně jen do chvíle, než bude jaro začínat o čtyřiadvacet dní dříve, než bylo běžné před rokem 1990.
Tažní ptáci jsou na tom ještě hůř
Mnohem hůř jsou na tom ale tažní ptáci. Jejich tah se totiž neřídí podle toho, kdy začne jaro na hnízdišti. Ptáci, kteří zimují v Africe, na Blízkém východě či jihu Evropy, se nemohou podívat na předpověď počasí v televizi jako lidé. Na hnízdiště táhnou po tisíce let podle postavení hvězd na obloze, které vidí na zimovišti. To jim napoví, že na hnízdišti by mělo zrovna začínat jaro. By mělo. Tedy tak tomu bylo po tisíce let, kdy se tento mechanismus rozpoznávání času a tahu mezi hnízdištěm a zimovištěm evolučně zakotvil v jejich DNA. I tažní ptáci by se dokázali přizpůsobit, ale to by klimatické změny musely být velmi pomalé, pro člověka sotva znatelné. A to se bohužel, vlivem lidské činnosti, neděje. Změny jsou příliš prudké, takže tažní ptáci přilétají na hnízdiště v době, kdy tam už jaro dávno frčí. Než si samci vybojují teritorium, postaví hnízda a samice snesou vajíčka a vysedí mláďata, populační maximum hmyzu – kvůli němuž ptáci na hnízdní území táhnou – jsou dávno pryč. A mláďata mají méně potravy, takže jich přežije méně, jsou slabší a méně životaschopná, hůře odolávají nemocem, predátorům i dlouhému a namáhavému tahu na zimoviště a zpět. Populace těchto druhů klesá a druh tak pomalu vymírá.
Sledujte nás na sociálních sítích:
