Přestávka v cestování poskytla mnohým výmluvu, proč nezačít s dlouho odkládaným učením se cizího jazyka. Že se angličtinu, španělštinu či další jazyky nelze naučit bez možnosti vycestovat, je přitom jedním z největších mýtů jazykového vzdělávání. Ve skutečnosti může být vzniklá situace přímo ideální pro start nového koníčku a k osvojení dovednosti, kterou lze udělat dojem na nadřízené či obchodní partnery. Jakými pověrami se při učení jazyka nenechat odradit?
Mýtus první: Bez cestování se cizí jazyk nenaučím
Návštěva cizí země může být skvělou příležitostí k naučení se nového jazyka. Mnohem důležitější než cestování samotné je ovšem motivace. „Člověk se doslova nemusí zvednout z gauče, a i přesto může skypovat s kamarádem z Německa, poslouchat anglické písničky nebo se dívat na americké seriály,“ vysvětluje ředitelka jazykové školy Simona Škurková. Důležitá je podle ní také intenzita, s jakou se člověk do učení pustí. „V zahraničí jsme v kontaktu s jazykem denně. Pokud totéž zvládneme doma, naučíme se jazyk stejně dobře,“ podotýká.
Mýtus druhý: Rodilý mluvčí je lepší než český lektor
Tento omyl může studium jazyka značně zkomplikovat a v horším případě od něj studenta úplně odradit. Obzvláště, zvolí-li si rodilého mluvčího za svého učitele začátečník. Právě nováčci se totiž paradoxně řídí tímto stereotypem nejčastěji. Rodilý mluvčí však bohužel zpravidla nedokáže vysvětlit probranou látku v češtině. To je přitom zejména u začátečníků a mírně pokročilých potřeba, aby lépe pochopili zákonitosti gramatiky.
Mýtus třetí: Na studium nového jazyka jsem už starý
Mnoho lidí je přesvědčeno o tom, že pokud nemají z daného jazyka alespoň základy z dětství, je na učení již pozdě. Dospělost přitom podle Škurkové žádnou překážkou není.
„Děti se sice učí nové dovednosti rychleji, to ale neznamená, že starší člověk nemá šanci se jazyk naučit,“ říká ředitelka jazykové školy.
„U nás ve škole nejsou výjimkou ani žáci pokročilého věku. Mezi studenty máme také osmdesátiletou paní, jejíž vnoučata žijí v USA, česky příliš nemluví a ona jim chce rozumět. To dokazuje, že důležitá je motivace a snaha, nikoli věk,“ dodává.
Mýtus čtvrtý: Jazyky jsou dřina
Slovíčka se člověk sice často musí „biflovat“ nazpaměť, existuje ale řada přístupů k učení a mnozí studenti své vědomosti získávají s daleko menší námahou tak, že spojí příjemné s užitečným. Například hraním počítačových her či sledováním make-up tutoriálů oblíbené influencerky. Utkvělou představu, že jazyky jsou jen samá dřina, si lidé do dospělosti nesou nejspíše jako pozůstatek ze školních let, kdy je učení skutečně především o „biflování“. Moderní doba ale umožňuje si učení zpříjemnit, a pokud se ze studia jazyka stane zábava, lze se jej naučit daleko snáze.
Mýtus pátý: Gramatiku nepotřebuji, stačí konverzovat
Gramatika je zásadní součástí jazyka i jeho výuky, obzvláště v začátcích. „Není bez zajímavosti, že o tomto stereotypu jsou přesvědčeni nejčastěji lékaři. Sami jsou ale důkazem, že jde o zažitý omyl. Zvolí si ke studiu konverzační lekce, díky nimž pak pacientovi rozumějí, ale posléze se k nám vracejí celí rozmrzelí, že v odpovědi nedokázali bez znalosti gramatiky sdělit vše, co potřebovali,“ říká Simona Škurková.
Mýtus o čínštině: Bez hudebního sluchu se čínsky naučit nelze
Nejpoužívanějším jazykem na světě je čínština, která je opředena svým vlastním mýtem, že se ji jen stěží naučí člověk bez hudebního sluchu. „Čínština má čtyři tóny, které rozlišují význam. Pokud jednu slabiku vyslovíte různým tónem, bude to pokaždé znamenat něco jiného. I člověk bez hudebního sluchu se ale může čínsky naučit. Čínštinu ovládá téměř 1,4 miliardy Číňanů a je nemožné, aby všichni do jednoho oplývali hudebním sluchem. Vše je především o vůli a o tréninku,“ doplňuje japanistka z Lingua Centra Lada Homolová.
Sledujte nás na sociálních sítích:
