Hlavičkování při fotbale a nárazy do hlavy při kontaktních sportech působí zhoubně na zdraví a kondici mozku. Což vysvětluje, proč tito sportovci dříve a častěji trpí demencí. Ale i u mladých zdravých jedinců jsou patrné negativní účinky nárazů do hlavy, které přitom nepůsobí otřes mozku. Vědci z Indiany prokázali, že pouhých deset fotbalových hlaviček střední intenzity vyvolá okamžité poškození nervových center vidění.
Nebezpečné hlavičky
Tým z Indiana University najal osmasedmdesát fotbalistů. Polovina z nich odrazila hlavou deset střel, polovina do balonu jen kopala. U všech pak byla měřena změna funkcí vidění pomocí King-Devickova testu. Ten se užívá běžně u jedinců s otřesem mozku k analýze míry poškození zraku.
Zatímco ve skupině, která do míče jen kopala, nebylo vidění před a po sportu nijak poškozeno, u osob hlavičkujících došlo k okamžitému zhoršení. Po čtyřiadvaceti hodinách se vidění vrátilo do normy.
„Tyto objevy naznačují, že údery do hlavy pod hranicí otřesu mozku při kontaktních sportech můžou negativně ovlivnit neurologické funkce vidění, přinejmenším krátkodobě,“ tvrdí doktor Keisuke Kawata z University of Indiana. Tyto změny ve schopnosti vidět negativně ovlivňují učení, protože zhoršují schopnost čtení a orientaci ve viděném.
Přesto z průzkumů vyplívá, že dnešní fotbalisté to mají jednoduší než dříve, kromě negativních hlaviček, má dnešní fotbal i svá pozitiva.
Snazší běh
Zatímco před čtyřiceti roky býval zelený trávník často bahenní lázní, která za častějších dešťů představovala pro fotbalistu výrazné zpomalení v běhu a větší zátěž na svaly nohou, moderní trávníky dobře propouštějí vodu do hlubších vrstev i za deště a kořenový systém je pevnější, takže se po něm snadněji běhá. Navíc výrazně méně prší.
K tomu se zvýšila intenzita hry a fotbalisté se víc naběhají. To samozřejmě upřednostňuje hráče, kteří nemusejí „tahat“ tolik kilogramů a jsou lehčí.
Svaly versus výška
Za čtyřicet let mezi roky 1973 a 2013 se průměrný fotbalista zvýšil z 177 na 182 centimetrů. Vyrostl tedy o pět centimetrů. Ale během té doby se výrazně měnila celková hmotnost těla hráčů kopané. Nejvyšší BMI měli před šestadvaceti roky, v roce 1993 to bylo 23,5, zatímco v roce 2013 to bylo průměrně 22,75 a v roce 1973 22,9. A mohou za to také fotbalisté celebrity. Třeba Cristiano Ronaldo je typickým zástupcem velmi šlachovitého hráče. Má sice vyrýsované svaly, ale nijak objemné, je celkově štíhlý a jeho svalovinu nepokrývá podkožní tuk.
„Fotbalisté dneška se adaptovali na moderní hru a výsledkem je změna jejich postavy. Moderní hráč má tělo ektomorfní, které je charakterizováno šlachovitou a štíhlou postavou, zatímco v sedmdesátých a osmdesátých letech byli hráči spíš mezomorfní neboli svalnatí. Spousta těchto změn může být přičtena na vrub zlepšení kvality povrchu hřiště,“ míní jeden profesor Alan Nevill z University of Wolverhampton.
Sledujte nás na sociálních sítích:
