Individuální já je pouhá iluze, která působí zhoubně na společnost i celý ekosystém na Zemi. Tvrdí to profesor Tom Oliver z Univerzity v Readingu. Přední odborník na aplikovanou ekologii ve své nové knize vysvětluje, jak je člověk na kulturní, fyzické i mentální úrovni mnohem více prvkem většího systému než oddělenou individualitou. Ta je jen přeludem jeho myšlení. Člověk je na základě nejnovějších výzkumů závislou jednotkou vyššího systému. Profesor Oliver věří, že lidé musejí opustit egocentralismus stejně jako museli středověcí astronomové přestat věřit, že je Země středem vesmíru. Oliver tak volá po Koperníkově revoluci v nahlížení na jedince.
Iluze sobecké individuality
Člověk do jisté míry individualitu má, ale není středem vesmíru a rozhodně není nezávislou jednotkou obklopenou vesmírem. Je součástí řady systémů, které ho ovlivňují mnohem silněji, než je schopen si plně uvědomovat. Právě iluze sobecké individuality působí rozpor, který produkuje jak mentální problémy, tak protispolečenské chování a také poškozování přírody a ničení ekosystému na planetě.
„Významným milníkem v kulturní evoluci lidských myslí bylo přijetí faktu, že Země není středem vesmíru, takzvaná Koperníkova revoluce. Nicméně musíme vyvrátit ještě jeden velký mýtus, že existujeme jako nezávislé já v centru subjektivního vesmíru. Můžete mít pocit, že jste diskrétní individuum jednající nezávisle na světě, že máte neměnné vnitřní já, které přežívá napříč celým životem, jedná jako ústřední kotva v neustále se proměňujícím světě kolem. To je iluze, kterou hodlám vyvrátit. Jsme naprosto neohraničeně propojeni se světem kolem nás,“ tvrdí doktor Oliver.
Obnova DNA
Lidské tělo je tvořeno větším počtem buněk jiných organismů (především bakterií) než buňkami nesoucími vlastní DNA. Každých sedm až deset let se veškerá hmota těla zcela obnoví výměnou všech buněk. Některé buňky mají životnost jen v řádu dní. Nové objevy neurovědy, psychiatrie a psychologie dokazují, že naše vědomí je mnohem více propojeno s vědomím ostatních lidí, než si dokážeme uvědomit, představit a připustit.
„Objevy napříč celou šíří vědeckých disciplín stále silněji podporuje to, že ústřední a jedinečné já, které tak posedle živíme, chráníme a hovoříme o něm, je jen iluzí,“ tvrdí profesor Oliver, který vydává knihu Přelud já (Self Delusion).
Sledujte nás na sociálních sítích:
