Kvantová hmota se chová chvíli jako pevně definovaná částice, ale může se okamžitě změnit ve vlnu. Mystérium kolem kolapsu vlnové funkce je hlavní komplikací pro jasnou definici kvantové teorie, která vede řadu vědců k přesvědčení, že lidská mysl může mít vliv na hmotu ve vesmíru. Tedy že kvantový stav pozorovatele přímo ovlivňuje pozorované. Jinými slovy, naše myšlenky mohou do jisté míry formovat fyzický svět kolem nás.
Autoři knih o „zákonech přitažlivosti“, kteří tvrdí, že „správným“ myšlením lze měnit svět kolem nás a přitahovat si do života určité jevy, události či osoby, není podle některých vědců úplně šarlatánským blábolem.
Podle fyzika Jonathana Kerra ze Surrey není možné měřit cokoli bez toho, aniž to tímto měřením jakkoli ovlivníme.
„Po sedmdesát let se uvažuje, že pouhé pozorování světa ho uvádí do konkrétnějšího stavu existence. Ale když provedeme měření, způsobíme interakci, srážíme částice hmoty do sebe, a lidé začnou předpokládat, že tato interakce nezbytná pro měření je to, co ji způsobuje. Tato idea odstraňuje z kvantové fyziky to, co někteří považují za problém, mysl, vědomí a pozorovatele,“ míní Kerr v rozhovoru pro deník The Telegraph.
Tajemná kvantová mechanika
Svět kvantové existence je matoucí změť nejistoty, kde částice mění své stavy rychlostí vyšší, než je rychlost světla, interagují rychleji než světlo a bez zjevného důvodu vznikají a zanikají náhodně.
„Kvantové mechanice ještě nerozumíme. Pokud je v ní ale něco jasné, pak to, že není jasná,“ míní profesor Carlo Rovelli z Cambridgeské univerzity.
Jonathan Kerr vydává článek, který je kriticky ověřený nezávislými fyziky z různých pracovišť a bude publikován v předním vědeckém časopise.
Sledujte nás na sociálních sítích:
