Každý se v zrcadle automaticky nepozná

Každý člověk svůj obraz v zrcadle automaticky nepozná

Díváte se na svůj odraz v zrcadle a nechápete, že by se v něm někdo nepoznal? Ve vyspělých zemích je používání zrcadla každodenní běžnou rutinou, v zemích třetího světa však nikoliv. Děti si zpravidla vyvinou schopnost rozpoznání se v zrcadle do 24 měsíců věku. Vědci ale například testovali děti na Fidži nebo v Keni, které testu sebepoznání v zrcadle nevyhověly ani ve věku 6 let. Není to však známka toho, že by jim chyběla schopnost rozlišení se od ostatních lidí. Jde o kulturní rozdíl v používání zrcadel.

Jen nejchytřejší zvířata rozpoznají svůj odraz

Stejně jako je tomu u lidí či u dětí ze zemí třetího světa, kde není používání zrcadel běžné, tak ani zvířata nejsou na svůj odraz v zrcadle připravena. Vědci prováděli zrcadlový test například na slonech a gorilách. Test probíhal podobně jako u lidí značkovací metodou, té ale zvířata nevyhověla. Ukázalo se však, že je zřejmě tato metoda pro zjištění sebepoznání v zrcadle u zvířat nevyhovující. Například sloni v zrcadle začali opakovat své pohyby a gorily se snažily uniknout očnímu kontaktu, který je pro ně velmi důležitý. Svůj odraz tedy v zrcadle poznávají, jen to projevují jinak. Další zvířata, která zrcadlovým testem prošla, jsou například šimpanzi, orangutani, ale také delfíni skákaví nebo kosatky.

Akustická zrcadla odrážejí zvuk

Kromě světla zrcadla odrážejí také zvuk. Zvukové vlny odrážejí takzvaná „akustická zrcadla“. V Británii byla například před vynálezem radaru během druhé světové války používána akustická zrcadla k detekci určitých zvukových vln přicházejících z nepřátelských letadel. Jejich struktury měly tvar dnešních teleskopů nebo satelitů. Některá z nich stojí dodnes kolem pobřeží Británie – ty nejslavnější jsou v Denge, poblíž Dungeness, Kent. Jedno z největších zvukových zrcadel mimo Británii pak měří 61 metrů a nachází se v Maghtab na Maltě. Je známé jako „il widna“, což znamená „ucho“.

Zrcadla nepřevracejí obraz, je to mýtus

To, že zrcadla převracejí náš obraz je mýtus, odraz převrácený není. To, co vidíme, je levá strana naší tváře na levé straně zrcadla a pravá strana na pravé straně, což vytváří iluzi, že je odraz ve skutečnosti obrácený. Svůj odraz můžete ale zkontrolovat také ve zpětném tzv. „skutečném zrcadle“, které umožňuje vidět odraz takový, jak nás vidí ostatní. Jeho primární účel je pro aplikaci make-upu, ale lze si jej jednoduše také vyrobit. Umístěte dvě klasická zrcadla do úhlu 90 stupňů a podívejte se na svůj odraz ve spoji. „Skutečné zrcadlo“ vám poskytne trojrozměrný odraz, který se pohybuje stejně jako vy, namísto plochého obrazu v obyčejném zrcadle. Uvidíte se tak, jak vás vidí okolí.

Díky zrcadlům známe přesnou vzdálenost Měsíce

Měsíc je od Země vzdálen v průměru asi 384 403 kilometrů a tuto vzdálenost známe díky zrcadlům. Vzdálenost k Měsíci se kvůli jeho eliptické oběžné dráze kolem Země mění. Na její nejbližší straně je tak jen 363 104 kilometrů daleko a na nejvzdálenější je od Země 406 696 kilometrů. Retroreflektor pro laserový pohyb byl ponechán na Měsíci astronauty Apolla a používá se k výpočtu vzdálenosti od Země k Měsíci. Jde v podstatě o řadu reflektorů rohových krychlí (což je speciální typ zrcadla), které odrážejí laserový paprsek zpět ve směru, ze kterého vycházel. Tyto laserové paprsky jsou zaměřeny na Měsíc z velkých dalekohledů na Zemi a jejich odražené světlo umožňuje vědcům vypočítat vzdálenost k Měsíci s přesností až 3 centimetry.