Pokud se chystáte cestovat autem do zahraničí, měli byste si předem zjistit pár informací ohledně tamějších silničních pravidel. Ne vše je totiž stejné jako u nás. Budete-li připravení již před cestou, můžete si během ní ušetřit řadu nepříjemností.
Chystáte-li se řídit mimo Evropskou unii, zkontrolujte si, zda nebudete potřebovat mezinárodní řidičský průkaz. Ten vám vydají na úřadě jakékoli obce s rozšířenou působností zpravidla na počkání za správní poplatek 50 korun. S sebou si vezměte platný doklad totožnosti, řidičský průkaz a jednu průkazovou fotografii.
Vlastním, nebo firemním?
Cesta firemním či vypůjčeným autem do zahraničí není jen tak.
„Budete totiž potřebovat potvrzení od vlastníka, že jste k řízení auta oprávněni, a raději si vezměte i pracovní smlouvu nebo tu z půjčovny. Potvrzení by mělo být v angličtině či jiném světovém jazyku a s úředně ověřeným podpisem,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest. A dodává: „Potvrzení si vezměte i v případě, že jste jednatelem společnosti nebo dokonce jedinou osobou ve společnosti. Se zahraniční policií totiž může být domluva složitá.“
Když dojde k nehodě, či poruše
Ideální je, když proběhne celá cesta bez problémů, ale i pokud uděláte vše správně, chování druhých na silnici neovlivníte. Určitě si proto nezapomeňte s sebou vzít jednotný evropský formulář záznamu o autonehodě. V případě nehody do něj uveďte údaje o místu a času nehody, účastnících a jejich vozidlech. Dále příčinu, průběh a následky nehody. Dobré je si vše zdokumentovat fotografiemi.
Policii zavolejte vždy v případě zranění nebo vyšší majetkové škody, popřípadě můžete rovnou využít jednotné evropské číslo tísňového volání 112. Nepodceňujte ani sjednání asistenční služby v zahraničí, která vám pomůže nejen s dopravní nehodou, ale i s případnou poruchou.
„Povinná výbava je v evropských zemích většinou stejná jako u nás. Někde však budete potřebovat i hasicí přístroj – například v Bulharsku, Rumunsku, Řecku nebo Turecku, a pokud máte vozidlo kategorie N, tak i v Chorvatsku,“ říká Eduarda Hekšová.
Za dálnice se platí
Využívání dálniční sítě v mnohých evropských státech je zpoplatněno, takže se neobejdete bez uhrazení poplatku. V Rakousku si můžete pořídit desetidenní elektronickou známku na osobní automobil za 9,20 eura. Pro delší cestování můžete koupit dvouměsíční za 26,80 eura. Pamatujte také na mýtné za projetí tunelů a seznam zpoplatněných tunelů před cestou zkontrolujte. Na Slovensku stojí desetidenní elektronická známka 10 eur a měsíční 14. V Polsku jsou pro osobní auta zpoplatněny mýtným jenom některé úseky dálnic a lze platit přímo v mýtných branách. V Německu, u našich posledních sousedů, jsou dálnice pro osobní auta zatím bezplatné.
Ve Slovinsku stojí sedmidenní známka 15 eur, popřípadě měsíční 30. Pokud při cestách zavítáte do Maďarska, vyjde vás desetidenní známka na 3500 forintů, což je zhruba 280 korun, měsíční 4780 forintů, tedy asi 380 korun.
Hurá do Chorvatska!
Oblíbená letní destinace Chorvatsko je kapitolou sama o sobě. Dálniční známky tam nemají, místo toho se tam můžete setkat s mýtným systémem. Buď tak můžete zvolit trasu mimo dálnice, kdy však zřejmě projedete více pohonných hmot a strávíte za volantem mnoho hodin, nebo si připravíte spoustu drobných bankovek. Platit můžete v kunách nebo v eurech, případně platební kartou.
„Ušetřit se dá zakoupením takzvané ETC elektronické krabičky, kterou lze pořídit za cenu 122 kun plus 100 kun jako minimální vklad. Mýtné se potom odečítá automaticky a získáte na něm slevu téměř 22 %. Možné je i zajistit mýtné kartou, ze které je za měsíc stržena suma za projeté kilometry. Dostanete však slevu pouze 13 %,“ uvádí Hekšová.
Sledujte nás na sociálních sítích:
